V kostce vše o Chorvatsku

Státoprávní tradice:

Chorvatsko je středně velký evropský stát. Svojí polohou je to středoevropská a středozemní či panonsko – jadranská země. Státoprávní tradici, dědí od středověkého knížectví (791 - 924) a království (925 - 1102) až k současné Chorvatské republice, která byla vyhlášena 25.6. 1991. Po vzoru moderního evropského státu bylo Chorvatsko podle své ústavy (1990) definováno jako jednotný a nedělitelný demokratický a sociální stát. Uspořádání moci se dělí na zákonodárnou, výkonnou a soudí moc. Aplikuje se parlamentarizmus ve variantě poloprezidentského systému.

Vlajka, státní znak, hymna, měna:

                                                               

Vlajka Chorvatské republiky se skládá z červeno – bílo – modré trikolóry s historickým chorvatským státním znakem (25 červených a bílých polí) se stylizovanou korunou, která drží pět menších štítů s erby (nejstarší chorvatský erb, erb Dubrovnické republiky, Dalmácie, Istrie a Slavonie). Trojbarevný princip vlajky vznikl u Chorvatů po revolučním roce 1848, kdy byly opušteny staré, především heraldické znaky. Erb s červenými a bílými poli ve štítu byl od nejstarších dob symbolem chorvatské státnosti. V poli štítu se střídá pět vodorovných a pět svislých řad červených a bílých čtverců. Počátky erbu se datují z XI. Století (kamenná plastika z období chorvatských králů – Zadar, Baška na ostrově Krk). Zákon o erbu byl přijat parlamentem Chorvatské republiky 21.12.1990. Chorvatská hymna Lijepa naša (krásná naše vlast) byla otextována v roce 1835 (A. Mihanović) a zhudebněná v roce 1846 (pravděpodobně J. Runjanin). Hymnou byla služebně prohlášena sice teprve v roce 1974, ale již od obrozeneckého období se stala symbolem národního života. Služební chorvatskou měnou je kuna (l kuna = 100 lipa).

Rozloha, hranice:

Povrch Chorvatska se skládá z pevniny (56 538 km² = 65%) a pobřežního moře - skládá se z vnitřního a teritoriálního moře (31 139 km² = 35%) tj. celkem 87 677 km². Chorvatsko má 4 784 265 obyvatel (1998). Hlavním městem je Záhřeb.

Celková délka pozemní hranice Chorvatské republiky je 2 028 km. Na severovýchodě hraničí se Srbskem (241 km), na severu s Maďarskem (329 km), na severozápadě se Slovinskem (501 km), celou svou vnitřní stranou pevninského hraničního oblouku s Bosnou a Hercegovinou (932 km), na jihu s Černou Horou (25 km) a na moři s Itálií a Slovenií (přibližně 930 km). Dnešní hranice Chorvatské republiky jsou z převážné části totožné s mezinárodně potvrzenými hranicemi chorvatských zemí, které vznikly dávno před založením Jugoslávie.

Suverenita Chorvatské republiky se vztahuje i na celé mořské prostranství až k hranici teritoriálního moře a ohraničena je pouze právem neškodného proplutí všech lodí všech zemí. Teritoriální moře je široké 12 námořních mil, měřeno od rovné výchozí linie. Mořská hranice Chorvatska je dlouhá přibližně 930 km. Povrch mořského prostranství, které je součástí Chorvatska je 33.200 km².

Vývoj státu:

V širším okruhu chorvatských zemí se během historie vyvinulo několik ohnisek – civilizačních, národních a politických (římské, byzantské, benátské, italské, německé, maďarské, turecké) a náboženských (katolické, pravoslavné, islámské). Při dělení Evropy způsobeném rozkolem křesťanství a hlubokým islámsko – tureckým průnikem právě na chorvatské teritorium, se Chorvatsko přiklonilo k západnímu okruhu. Představovalo jeho východní hranici (antemurale) a zároveň bránilo svou politickou a kulturní identitu.

Nestabilita východních hranic způsobená dlouhodobým osmanským průnikem, srbské a vlašské migrační vlny, které tyto průniky doprovázely, a církevní pravoslavné a islámské vlivy měly za následek i zužování chorvatského národnostního prostoru (Bosna). Přes chorvatskou oblast vede i směr rakousko - německých zájmů ve Středomoří a v Malé Asii podobně jako maďarský průnik k moři. Chorvatsko spadalo rovněž do živého zájmu italské ekspanze s aktivními zónami penetrace (část ostrovů a pobřeží). V rámci Jugoslávie mohlo Chorvatsko jako jedna z republik rozvíjet svou státnost a demokratické instituce jen omezeně. Jako současný suverénní, poprvé v demokratickém procesu a obranné válce uznaný stát, je Chorvatsko znovu státem dotyku, prolínání a protikladů strategií Západu a Východu.

Obyvatelstvo, demografie, národnostní složení:

Dlouhodobé válečné útrapy a pustošení (od XV. století) doprovázené uprchlickými krizemi, epidemiemi a hladomorem, byly až do roku 1880 hlavními příčinami pomalého růstu obyvatelstva. V roce 1780 žilo v oblasti současné Chorvatské republiky 1 476 000 obyvatel a v roce 1880 pouze 2 506 228. Počet obyvatel Chorvatska nejvíce vzrostl na přelomu 19. a 20. století (1880 – 1914). Roční stopa růstu byla tehdy vyšší než 1 %. Počet živě narozených byl i nadále vysoký (kolem 40 na 1 000 obyvatel). Zmenšila se úmrtnost (méně než 30 na 1000 obyvatel), takže se poče t obyvatel zvýšil. Před první světovou válkou přesáhl počet obyvatel 3,5 milionu. Do první světové války se mnoho Chorvatů vystěhovalo do zaoceánských zemí a po válce se otevřel i evropský směr vystěhovávání. Neméně důležitým faktorem pomalého zvyšování počtu obyvatel byly po roce 1914 i ztráty na obyvatelstvu způsobené světovými válkami. Teprve před II. světovou válkou dosáhl počet obyvatel Chorvatska čísla 4 milionů. V posledním století byl v Chorvatsku ukončen proces demografické přeměny, přechod od reprodukčního typu s vysokým stupněm natality a mortality k typu s nízkými stupni natality a mortality. Vlastenecká válka 1991 – 1992 přinesla nové ztráty na lidských životech a nové druhy migrace (vyhnanci, utečenci), které urychlily již existující nepříznivé demografické procesy.

Struktura obyvatel podle vzdělávacích znaků (gramotnost, stupeň vzdělání atd. zaznamenala pozitivní posun nejen kvůli zvýšení počtu osob s vyšším stupněm vzdělání ale i pro tendenci vyrovnání této struktury vzhledem k druhu pohlaví. Národnostní složení obyvatelstva Chorvatské republiky ukazuje na vysokou a stabilní homogennost - většinovým národem jsou Chorvaté (3 736 356 obyv. tj 78,1 %). Ostatní obyvatelstvo se skládá z národních společenství nebo menšin, které jsou zastoupeny menšími podíly: Srbové (581 663 obyv.), muslimové (43 469 obyv.), Slovinci (22 376 obyv.), Italové (21 303 obyv.), Češi (13 087 obyv.), Slováci (5 606 obyv.), Rusíni (3 253 obyv.). Jednotliví chorvatští občané jsou svou národností Albánci, Rakušané, Němci, Ukrajinci, Rómové, Židé atd. Práva všech národnostních menšin jsou určena zvláštním ústavním zákonem. Všechny národnostní menšiny mají právo na kulturní autonomii, jsou zastoupeny ve Sněmu a v ostatních orgánech státní moci.

Církev:

Svým vyznáním je většina obyvatel Chorvatské Republiky katolická (76,6%). Pravoslavných je 11,1%, zatímco všech ostatních je 12,3% (jiné křesťanské sekty 7,2%, muslimové 1,2%, ateisté 3,9%).

Katolická církev je na teritoriu Chorvatské republiky teritoriálně rozdělena na 11 (arci)biskupství, která vytvářejí tři metropolitní provincie (Zagreb, Split, Rijeka) a jedno samostatné zadarské arcibiskupství. Záhřebskou metropolitní provincii tvoří záhřebské arcibiskupství a biskupství v oblastech Varaždin, Požega, Djakovo – Srijem a Križevac. Splitskou metropolitní provincii vytvářejí splitské arcibiskupství a biskupství v oblastech Šibenik, Hvar – Brač, Dubrovnik a Kotor (mimo hranice Chorvatské republiky). Metropolitní oblast Rijeka tvoří arcibiskupství Rijeka – Senj a biskupství Krk a Poreč – Pula.

Kultura, věda:

Významné místo v kulturním a vědeckém životě Chorvatské republiky zaujímá Chorvatská akademie věd a umění (HAZU). Byla založena v roce 1861, má devět oddělení a řadu vědeckých a muzejně – galerijních útvarů (ústavy, centra atd.).

Lexikografický ústav "Miroslav Krleža" byl založen v roce 1950. Je to výjimečná vědecká a kulturní instituce v Chorvatsku. Vydala 176 encyklopedických knih. Hlavním projektem ústavu je dnes Chorvatská encyklopedie Hrvatska enciklopedia (Croatica). Vědecké činnosti jsou rozvinuty na čtyřech univerzitách (Zagreb, Split, Rijeka, Osijek) a ve 26 veřejných (státních) institutech. Strategii rozvoje vědy určuje Národní vědecká rada, kterou jmenuje sněm Chorvatské republiky.
V kulturním životě Chorvatské republiky se vynikají kulturní a umělecké pořady – Dubrovnické letní hry, Splitské léto, hudební bienále v Záhřebu, Festival Chorvatského filmu v Pule, Festival dítěte v Šibeniku, folklórní přehlídka v Záhřebu atd.

V Chorvatsku je dnes mnoho archívů (kolem 20), muzeí, galerií a církevních sbírek (více než 200), knihoven (více než 500). V Chorvatsku působí řada profesionálních a amatérských divadel. Světská divadla působí v severním Chorvatsku od 14. století. V období renesance byly divadelními centry Hvar a Dubrovník.

Sport:

Od konce 18. století nastal intenzivní vývoj chorvatského sportu. Vznikaly první střelecké spolky. V roce 1874 byl založen chorvatský sokol a zavedena tělesná výchova na školách. První atletické závody a první fotbalové utkání byly uspořádány v roce 1905. První tenisový zápas proběhl v roce 1904. První utkání v košíkové se uskutečnilo v roce 1929 a v házené v roce 1930. Dnes se chorvatský sport nachází na světovém vrcholu – tenis, vodní pólo, házená, košíková, fotbal. Zastřešující sportovní organizací je Chorvatský olympijský výbor.

Osady, města:

V roce 1991 mělo Chorvatsko 6 694 statisticky samostatných osad. Z tohoto počtu bylo 204 městských osad, ve kterých žilo 54% obyvatelstva. Největší osadou je Záhřeb.

Počet osad se od poloviny 19. století zvýšil. V roce 1857 bylo v Chorvatsku 5 444 osad. Zvýšila se i koncentrace obyvatelstva v početně větších osadách (více než 5 000 obyv.) a zmenšil se počet obyvatel v početně menších osadách s méně než 1 000 obyvateli. Za posledních sto let se nejrychleji rozvíjely města s více než 20 000 obyvateli. Počet obyvatel se v takových osadách panonského Chorvatska zvýšil více než desetkrát a v přímořské části pětkrát.

Nejdelší městskou tradici mají pobřežní města. Patří do středozemního stavitelského okruhu. Většina z nich se rozvinula na lokalitách antických měst. V kontinentální oblasti se města vyvíjela pod vlivem středoevropské městské výstavby. I když má základní městská síť dlouhou tradici, je současný systém centra města především následkem industrializace po II. světové válce. Vesnické osady se dělí do dvou základních typů: semknutá a rozptýlená. Rozptýlené osady jsou charakteristické pro oblast Liky, Dalmatinskou Zagoru, Žumberak a částečně i Zagorje. Semknuté osady jsou soustředěny kolem kostela, na okrajích kotlin nebo kamenitých oblastí, podél říčních břehů ale nejčastěji podél cest.

Chorvatsko mělo v 80. letech národní důchod 3.000 amerických dolarů na jednoho obyvatele.

Doprava:

V mezinárodním měřítku je Chorvatsko křižovatkou a dopravním tranzitním místem. Spojuje střední Evropu s jihovýchodní Evropou a Asií. Celková délka kategorizovaných cest je je kolem 27 380 km. Nejdelší cestovní úsek vede ve směru sávského údolí a od Záhřebu směrem na Rijeku a Split.. Celková délka železniční sítě je 2 700 km.

V Chorvatských přístavech se odvíjí námořní doprava pro Bosnu a Hercegovinu, Maďarsko, Rakousko, Českou a Slovenskou republiku. Přístavem s největším objemem námořní přepravy je Rijeka. Skládá se z více specializovaných terminálů ve městě a v okolí. Značný přístavní přepravní obrat mají přístavy Ploče, Split a Šibenik. V Omiši je specializovaný přístav na přepravu nafty. Vede z něj naftovod do vnitrozemí. Chorvatské přístavy jsou loděmi a trajekty propojeny s přístavy v Itálii, v Řecku a s chorvatskými ostrovy.

Říční doprava se odvíjí na Sávě, Dunaji, Drávě a na Neretvě do města Metković.

V Chorvatsku bylo postaveno deset mezinárodních letišť a několik menších letišť pro sportovní letadla. Největší přepravu mají letiště Záhřeb a Dubrovník. Z důvodu rozvinuté turistiky je většina letišť postavena v blízkosti pobřeží nebo na ostrovech.

Turistika:

Turistika je v Chorvatsku stará již více než 150 let. Její počátky jsou spojeny s lázeňskou a ozdravnou turistikou (Daruvar 1818, Lipik – 2.pol. 19. století), se stavbou prvních hotelů určených pro turisty (Opatija 1844, Zadar 1890, Dubrovnik 1897) a především se vznikem turistických svazů (Krk 1866, Hvar 1868). Koncem 80. let bylo Chorvatsko středně rozvinutou turistickou zemí. Z hlediska devizového příjmu z turistiky na jednoho obyvatele bylo dokonce na třetím místě v Evropě za Rakouskem a Švýcarskem. Nejrozvinutější turistickou oblastí je chorvatské přímoří. Vytváří dokonce 93% turistického příjmu. Ostatní části Chorvatska mají rovněž velké možnosti pro rozvoj turistiky (přírodní krásy, bohaté kulturní dědictví, zvyky). Lázeňská turistika je rozvinuta v lázních Lipik, Daruvar, Bizovac, Varaždin, Krapinske Toplice a v přímořských místech Opatija, Crikvenica a Duga Uvala.

Velké mariánské svatyně:

Aljmaš, Biskupija (u Kninu),  Krasno, Marija Bistrica, Sinj, Trsat,  Trški vrh (u Krapiny), Veprinac (u Makarské),Voćin

Největší města:

Město	Počet obyvatel
Zagreb	706 770
Split	189 388
Zadar	76 343
Pula	62 378

Nejdůležitější muzea:

Dubrovnik – Dubrovnické vlastivědné muzeum, Etnografické muzeum, Námořní muzeum, Klenotnice katedrály

Hlebine – Muzeum naivního umění, Muzejní zbírka Ivana Generaliće

Gospić – v nedalekém Smiljanu je životopisná sbírka Nikoly Tesly v jeho rodném domě

Klanjec –  Galerie sochaře Antuna Augustinčiće

Krapina –  Muzeum evoluce s nalezištěm pračlověka, rodný dům Ljudevita Gaje

Kumrovec –  jedinečné etnografické muzeum Staro selo s původními venkovskými domy včetně rodného domu Josipa Broza Tita

Makarska – Malakologické muzeum – sbírka škeblí

Pazin – Etnografické muzeum Istrie

Split – Muzeum starochorvatských archeologických památek, Galerie sochaře Ivana Meštroviće

Trakošćan – Zámecké muzeum s velkou sbírkou starých zbraní

Zadar – Archeologické muzeum, Národní muzeum, stálá výstava církevního umění

Zagreb - Muzeum Mimara (velká sbírka uměleckých děl), Archeologické muzeum, Etnografické muzeum, Chorvatské muzeum naivního umění, Moderní galerie, Muzeum města Zagrebu, Muzeum umění a řemesel, Strossmayerová galerie starých mistrů

Kulturně – historické památky:

Díky bouřlivým historickým událostem a prolínání vlivů různých kultur oplývá Chorvatsko kulturně – historickými památkami ze všech období. Jeho přímořskou část charakterizují vlivy středozemní kultury, četné památky z antického, římského a raně středověkého období, církevní památky v románském slohu a dále řada zachovalých, charakteristických středozemních městských celků. Pevninská část Chorvatska je součástí středoevropského kulturního okruhu a vyznačuje se četnými prehistorickými nálezy světového významu, zříceninami starých hradů, tvrzemi a zámky, pozdně středověkými a novověkými kulturními památkami a architekturou baroka.

Belec – Kostel Panny Marie Sněžné ze 17. a 18. st. s hodnotným barokním interiérem

Dubrovník - jedno z nejlépe dochovaných středověkých opevněných měst ve Středozemí. Byl z větší části vystavěn v období od 13. do 16. století. Má zcela zachovalé městské hradby s věžemi, Knížecí palác, katedrálu, palác Sponza, františkánský klášter, pevnost Lovrijenac atd. Staré město je součástí světového památkového dědictví UNESCA.

Djakovo – monumentální katedrála biskupa J.J. Strossmayera z 19. století.

Hlebine – vesnice u města Koprivnice. Kolébka chorvatského naivního umění.

Hvar – zachovalé historické jádro ostrovního městečka s kostelem sv. Marie.

Motovun – malebné středověké městečko – muzeum na vrcholku kopce.

Nin – starochorvatské kostelíky sv. Kříže a sv. Mikuláše z 11.století.

Knin – středověká tvrz nad městem. Jeho okolí je jedním z nejbohatších raně středověkých archeologických nálezišť v Chorvatsku.

Krapina – paleontologická lokalita s kostelem sv. Marie. V klášteru byla založena první vyšší škola v Chorvatsku.

Marija Bistrica – hlavní chorvatské poutní středisko s votivním kostelem sv. Marie.

Osijek – historické urbanistické jádro Tvrđa s mnoha hodnotnými budovami z 18. a 19.století.

Osor – na ostrově Cresu. Historické městečko s antickými a středověkými budovami a zachovalými hradbami.

Otavice u městečka Drviš v kraji Dalmatinská zagora. Je zde mauzoleum rodiny sochaře Ivana Meštroviće.

Pag – zachovalý městský celek plánovitě vystavěného města z 15.století.

Poreč - historický urbanistický celek. Eufraziova bazilika ze 6. století. Jedná se o jednu z nejdůležitějších ranně byzantských památek ve Středozemí. Je součástí světového památkového dědictví UNESCA.

Pula - římský amfiteátr z 1. století. Tento třetí největší amfiteátr na světě a římská Zlatá brána (Zlatna vrata), byly navrženy na zápis do Listiny světového památkového dědictví UNESCA.

Rijeka – letohrádek na Trsatu a poutní místo sv. Marie z Loreta.

Rovinj – historický městský celek s kostelem sv. Eufemia z 18. století.

Solin – archeologická lokalita s troskami velkého římského města Salony a většího množství raně křestánských památek

Split - historické jádro s antickým palácem Dioklecijanova palača (Diokleciánův palác) je jednou z nejdůležitějších zachovalých pozdně římských památek. Jsou součástí světového památkového dědictví UNESCA.

Šibenik - historický městský celek s vynikající renesanční katedrálou sv. Jakova (sv. Jakuba), dílem Jurja a Nikoly Dalmatinca a řada paláců a kostelů.

Trakošćan – romantický zámek nad stejnojmenným jezerem.

Trogir – historické město na ostrůvku. Katedrála z 13. století má věhlasný portál od mistra Radovana.

Varaždin - dobře zachovalý barokní městský celek. Tvoří jej řada drahocenných paláců, kostelů a klášterů, Staré město a městský hřbitov z 19. století, známý svou jedinečnou zahradní úpravou.

Veliki Tabor – v oblasti Hrvatsko zagorje je nejlépe zachovanou renesanční tvrzí v Chorvatsku.

Vukovar - prehistorické archeologické naleziště Vučedol je jedním z nejvýznamnějších neolitických nalezišť v Evropě. Zámek Elz byl těžce poškozen v době srbského útoku na Vukovar v roce 1991.

Zadar - historický městský celek se zachovalými hradbami a řadou antických a raně středověkých památek. Je zde rovněž římské fórum a jedinečný předrománský kruhový kostel sv. Donáta z 9. století.

Zagreb - historický městský celek středověkého Horního města a plánovitě vystavěné Dolní město z druhé poloviny 19. století s řadou parků ve tvaru podkovy.

Přírodní vlastnosti:

Na základě přírodních vlastností se prostor Chorvatské republiky dělí na údolní meziříčí Sávy a Drávy, horsko – skalnatou oblast a přímoří. V severní části se táhnou hory a pahorkatiny mezi řekami Sávou a Drávou, takže je nazýváme pohořími sávsko – drávského meziříčí. K této skupině na západě připadají oblasti mezi pohořím Kupa a baranjský trojúhelník na severovýchodě.Převládává rovnoběžné protažení, což je v souladu se směrem hraničních řek. Okrajové řeky doprovází pásy rovin, které se nakonec na východě spojují do východochorvatské roviny Srijem. Goransko – Kordunsko bánský schod vytváří horský skalnatý přechod. Pohoří Dinárského komplexu na severozápadě navazuje na východní svahy Julských Alp. K jihovýchodu se táhnou v úzkém pásu, který patří k Chorvatsku. Dinárské hory jsou mladšího původu /trias, jura, křída). Většinou jsou zvrásněné a stlačené do hlubokých řetězců základního směru severozápad – jihovýchod, podobně jako pohoří Dinara, podle kterého získal celý tento komplex pohoří i své jméno. Výška vzestupu roste směrem od moře do vnitrozemí (nejvyšší vrchol Dinara je vysoký 1831 m). Utvořeny jsou většinou z lehce rozpustných sedimentálních skal vápence a dolomitu, které voda bohatá na přítomnost kyseliny uhličité lehce narušuje a na jejich povrchu a uvnitř vytváří různé skalnaté útvary. Zvláštním tvarem jsou v této oblasti jeskyně, které vznikají rozpouštěním vápence pod zemským povrchem tam, kde existuje intenzivní svislá cirkulace vody. Jsou to často velmi prostorné dvorany.
Chorvatsku připadá i velmi specifická přímořská část. Délka velmi členitého pobřeží od ústí řeky Dragonja až k mysu Oštra v oblasti Prevlaka činí 1778 km. U pobřeží je 1 775 ostrovů, ostrůvků a útesů. Pobřeží se táhne od severozápadu k jihovýchodu v souladu se základním směrem Dinárského systému. Zvláště vyjímečnou je oblast chorvatského pobřeží od zálivu u města Rijeka (Kvarner) až k mysu Ploča v oblasti Rogoznice. Zde se rovnoběžně s pobřežím táhnou ostrovy (jadranský typ pobřeží) oddělené kanály, které jsou vzájemně propojeny mořskými úžinami. Jihovýchodně od mysu Ploča se pobřeží a ostrovy Čiovo, Šolta, Hvar, Brač, Korčula, Vis a Lastovo táhnou od západu na východ (hvarský směr). Ostrov Mljet společně s dubrovnickým pobřežím mají výrazně dinárský směr.

Podnebí:

Chorvatskem „prochází" 45. rovnoběžka severní geografické šířky. To udává její polohu „na půl cesty“ mezi severním pólem a rovníkem. Ve větší části Chorvatska je mírně kontinentální podnebí. Ve vyšších pohořích (Velebit, Risnjak, Snježnik) horské podnebí, v přímoří a ve vnitrozemí na jih od ostrova Rab středozemní podnebí. Mírně kontinentální podnebí má kromě vnitrozemí i oblast severního Jadranu (Istrie, Kvarnerská oblast a ostrovy). Střední teploty v lednu dosahují v přímoří od 2 °C v severní části do 9 °C v jižní části. Teploty klesají směrem od pobřeží do vnitrozemí (izotermy se táhnou rovnoběžně s pobřežím) a od jihu k severu. Kontinentální část má v lednu střední teplotu převážně od 0 °C do – 2 °C. Vyjímkou jsou vrcholy slavonských hor a Medvedice s teplotami od –2°C do –4°C. Horská část Chorvatska má má v zimě střední teplotu od –2 °C do –4 °C a pohoří vyšší než 1.500 m od – 4 °C do – 6 °C. V červenci jsou střední teploty v kontinentální části Chorvatska 22 °C.Ve slavonských horách, na Medvedici a v zagorských horách jsou o něco nižší (20 °C) a ve východních oblastech (Srijem) trochu vyšší (22 °C). Horské části Chorvatska mají v střední červencovou teplotu od 10 °C do 18 °C. Kamenitá pole a říční oblasti od 18°C do 20°C. Přímořská část země má střední červencovou teplotu mezi 24 °C a 26 °C. Vnitrozemí Istrijského poloostrova je o něco chladnější (22 °C). Průměrné roční srážky se pohybují mezi 600 mm a 3850 mm. Největší jsou severozápadní části pohoří Gorski Kotar, na Velebitu, na Biokovu a v okolí Dubrovníku (3200 – 3850 mm). Nejmenší jsou ve východních oblastech země. Největší část kontinentálního Chorvatska má mezi 700 mm a 1.000 mm srážek ročně.

Vegetace:

Kvůli různorodému podnebí má Chorvatsko i rozdílnou vegetační pokrývku. Lesy pokrývají kolem 36% území. Na severu, v kontinentálních nížinách převládají lesy lužního dubu. Lesostepi v dolním Podráví a v Baranji jsou z velké části vymýceny a přeměněny na pole. V horském pásu kontinentální části jsou nejrozšířenější dubové lesy a obyčejný habr. Bukové lesy rostou pouze ve vyšších polohách (Žumberačka gora, Medvednica, Ivančica, Papuk). Oblast Liky a Gorski Kotar charakterizují buk a jedle. Nad nimi jsou bukové lesy. Pouze nejvyšší vrcholy západní Dinary (nad 1.400 m) jsou porostlé kosodřevinou. Jižní část Dinárského pohoří, oblast podél Jadranského moře a ostrovy mají sub středozemní a středozemní vegetaci. Sub středozemní opadavé dubové dřeviny s bílým nebo černým habrem jsou rozšířeny především na přímořských pohořích a stálozelené lesy dubu cesmínového a makije a lesy alepské borovice jsou charakteristické pro pobřežní pás a ostrovy.   

Řeky, jezera, minerální prameny:

Řeky Chorvatské republiky připadají ze 62% do povodí Černého moře a 38% do povodí Jadranského moře. K černomořskému povodí připadají největší a nejdelší řeky s nejrozvětvěnější sítí tekoucích vod. Nejdůležitější řekou tohoto systému je Sáva se svými přítoky. Mezi levými, kratšími přítoky se svou polohou a hustotou říční sítě vyjímají menší poříčí Lonje, Česmy, Ilovy a Orjavy. Na pravé straně jsou nejdůležitější řeky Kupa a Korana. Na severu země je nejvýznamnější řekou Dráva, která je v Chorvatsku dlouhá 505 km. Na východě země protéká v úseku 188 km Dunaj. Řeky v povodí Jadranu jsou mnohem kratší s výraznějším spádem a menším počtem přítoků. Nejdelší jsou Cetina, Krka, Zrmanja a Riječina.
Na některých řekách, které protékají skalnatým územím se nacházejí geologicko – hydrologické fenomény – vodopády. Nejznámnějšími z nich jsou Topoljski vodopád na řece Krčić u Kninu, vodopády Roški a Skradinski buk na Krce, na Plitvických jezerech a vodopád nad místem Zeleni vir u Skradu.
Největší přírodní jezera leží v přímoří Jaderského moře (Vranské jezero u města Biograd na Moru - 30,7 km²; Vranské jezero na ostrově Cres – 5,8 km²; Bačinská jezera - 1,9 km²). Nejznámějšími jsou Plitvická jezera (1,98 km²) a Mljetská jezera (2,01 km²), která jsou i zvláště chráněna (národní parky). Velmi významná jsou jezera dinárských skal (Imotská jezera). Umělá jezera jsou vybudována převážně na řekách (Cetina, Lika. Ličanka, Lokvarka) pro potřeby hydroelektráren: Peruća (13 km²), Krušćica (3,9 km²), Lokvarsko jezera (2,1 km²), Sabljačko jezero (1,2 km²).
V Chorvatsku je několik minerálních pramenů (Jamnička Kiselica u místa Pisarovina, Lipik) a mnohem výše termominerálních pramenů. Nejvíce je jich v oblasti Hrvatsko Zagorje (lázně Tuheljske, Krapinske, Sutinske, Varaždinske), v severním Chorvatsku (Lipik, Daruvar, Bizovac) a dále v pobřežním pásmu (Split, Istarske toplice). Všechny tyto lázně jsou dnes specializovanými lázeňskými místy.   

Jaderské moře:

Jméno Jaderského moře pochází již z antických dob. Starořečtí zeměpisci jej pojmenovali podle města Adria v ústí řeky Po, které v té době bylo evidentně důležitým přístavem. Jaderské moře je vlastně prostranným zálivem střední části Středozemního moře, který je od celku oddělen Apeninským poloostrovem. Rozkládá se ve směru severozápad – jihovýchod v délce kolem 8 670 km s průměrnou šířkou 160 km. Se Středozemním mořem je spojeno Ortrantskou úžinou širokou 70 km. Jaderské moře je nejhlouběji zasunutou částí Středozemního moře do evropské pevniny. To mu přisuzuje velkou dopravní důležitost. Jadran je malé a poměrně plytké moře. Se svojí rozlohou 138 000 km² tvoří méně než 5% povrchu Středozemního moře. Zhruba tři čtvrtiny Jadranu jsou hluboké do 200 m. Skládá se ze dvou velmi rozdílných částí, které jsou vzájemně odděleny prahem u ostrova Palagruža. Severozápadní část je plytká, její hloubka je většinou menší než 100 m. Jihovýchodní část je mnohem hlubší, zabírá více než 90% objemu Jaderského moře. V této části je změřena i největší hloubka 1.233 m. Jadran je teplé moře. Teplota jeho vody v nejhlubších vrstvách není nikdy nižší než 11 °C. Během léta se teploty na povrchu moře pohybují mezi 22 –25 °C, což je velmi významné pro turistiku. Průměrna slanost je 38 %0. Mořské proudy se z důvodu množství ostrovů pohybují podél chorvatských břehů pomaleji než podél italských břehů. Přílivová vlna vstupuje do Jaderského moře skrze Otrantskou úžinu. Její koloběh podél jaderského bazénu ve směru obráceném než je směr hodinových ručiček trvá 12 hodin. Na celém Jadranu je přílivové kolísání velice malé; od 25 cm v Otrantské úžině do 80 cm v jeho nejsevernější části. Ze všech větrů zvedají největší vlny bóra, jugo (jugovina – jižní teplý vítr), mistrál a lebić (jihozápadní vítr). Vysoké vlny vyvolané převážně jugem a někdy i bórou mohou vyvolávat problémy v námořní dopravě.Chorvatské republice připadá 33 200 km² Jaderského moře. Délka pevninského a ostrovního pobřeží je 5 790,1 km. 1777,7 km (30,7%) připadá na pevninské a 4.012,4 km (69,3%) na ostrovní pobřeží. U pevniny je 718 ostrovů, 389 ostrůvků a 78 mořských útesů (vrchol nad mořskou hladinou). Na ostrovech žije kolem 129 000 obyvatel. Stálé osídlení je na 50 ostrovech. Nejvíce obyvatel mají ostrovy Korčula, Krk, Brač a Hvar.

Chráněné oblasti:

V Chorvatské republice je chráněno 746 objektů. Plošných objektů je z toho 321. Zaujímají 440 146 ha, což tvoří 7,8% chorvatské rozlohy. Chráněné jsou dvě přísné rezervace s celkovou rozlohou 2 395,35 ha, sedm národních parků s celkovou rozlohou 69 420 ha, šest přírodních parků o rozloze 317 502 ha a celkem 690 specializovaných rezervací o rozloze 30 371,97 ha. Chráněno je i 23 lesoparků o celkové ploše 7659,91 ha, 28 krajin o celkové rozloze 17 544,52 ha, celkem 72 památníků přírody o ploše 82,87 ha a 114 hortikulárních památníků o celkové rozloze 912,43 ha. 

Národní parky:

Národní park	Rozloha v km2
Plitvická jezera	295
Kornati	234
Krka	110
Paklenica	102
Mljet	54
Risnjak	64
Brijuni	36

Plitvická jezera

Nejhezčí a nejznamější chorvatský národní park, součast světového dědictví UNESCA, se rozkládá přímo podél hlavní silniční tepny, která spojuje Záhřeb s Dalmácií. Hlavní částí národního parku je jeho 16 jezer. Jsou propojena vodopády, které vznikly nárůstem krápníkové hmoty zvláštního druhu vápence. V národním parku jsou husté bukové a jedlové lesy a pralesy. Žije zde mnoho živočišných druhů. (hnědý medvěd). Pro návštěvníky jsou pořádány okružní jízdy ve speciálních vyhlídkových vozidlech a loděmi na elektrický pohon.

Kornati

nejčlenitější souostroví ve Středozemí, složené z přibližně 140 neobydlených ostrovů, ostrůvků a mořských útesů. Je to opravdový labyrint moře a skal, známý svými vysokými útesy a neobvyklými reliéfními útvary. Kornati jsou jedním z nejoblibenějších cílů lodních navigátorů. V národním parku je přístav Piškera a v blízkosti ještě osm přístavů pro malé lodi.

Krka

nejhezčí řeka v kamenité půdě v Chorvatsku. Národní park zahrnuje její tok od Kninu do Skradinu. Řeka vytváří hluboké kaňony, vyhloubené do vápníkové náhorní roviny a jezera. Z mnoha vodopádů vynikají Skradinski buk a Roški slap. Mezi nimi se řeka mění v jezero, uprostřed kterého je ostrůvek Visovac s františkánským klášterem.

Paklenica

Velebit je největším pohořím v Chorvatsku. Do národního parku je zahrnuta část jižní strany tohoto pohoří, od nejvyšších vrcholů až k mořskému pobřeží. V parku jsou dva úchvatné průsmyky, Velika a Mala Paklenica. V nich je řada neobyčejných kamených reliéfních útvarů, mnoho jeskyň, bohatá a rozmanitá flora a fauna. Monumentalní kolmá stěna Anić kuk je nejpopularněším tréningovým místem chorvatských horolezců.

Mljet

ostrov jihozápadně od Dubrovníku. Národní park zahrnuje západní část ostrova s dvěma hlubokými zálivy, které jsou kvůli velmi úzkému propojení s otevřeným mořem nazývány jezery. Je zde bujné a rozmanité středozemní rostlinstvo, hodnotné antické kulturní památky a na ostrůvku uprostřed jezera benediktinský klášter ze 12. st.

Risnjak

lesnatý, horský masív nacházející se severně od města Rijeka Zahrnuje také oblast, ve které pramení řeka Kupa. Díky své poloze na přechodu meziAlpami a Dinárskými horami se zde na malém území vyskytují četné druhy zvířat a rostlin – hnědý medvěd, rys, kamzík, jelen, orlík kratkoprstý atd. Přírodní krásy této kamenité krajiny a nádherné vyhlídky lákají do Risnjaku početné horolezce a horské turisty.

Brijuni

souostroví, které se skládá ze dvou větších a dvanácti menších ostrůvků v blízkosti západního pobřeží Istrie. Na ostrovech je zachovalé středozemní rostlinstvo, zoologická zahrada ve volné přírodě a antické památky. Kvůli mimořádné kráse bylo toto souostroví již od začátku tohoto století oblíbeným letoviskem světových státníků.

Přírodní parky:

Biokovo
impozantní, kamenité pohoří nacházející se bezprostředně u moře nad Makarskou riviérou. Je zde rozmanitá flóra a fauna a nádherné vyhlídky. Ze zvířectva vynikají kamzíci.

Kopački rit
veliká, přírodní močálovitá oblast u ústí Drávy do Dunaje. Je zde mimořádné bohatství rozmanitých rostlinných a živočišných druhů, ryb, močálových ptáků a četná stáda jelenů a kanců

Lonjsko polje
močálovitá oblast podél řeky Sávy mezi městy Sisak a Nova Gradiška. Je to jeden z největších dochovaných močálů v Evropě. Jsou zde rozlehlé lužní dubové lesy a bohatá ptačí fauna. Zvláštní atrakcí jsou čápi, kteří hnízdí na střechách původních dřevěných venkovských domů.

Medvednica
pohoří ležící bezprostředně u hlavního města Záhřebu. Navzdory blízkosti velkého města se zde zachovaly rozlehlé bukové a jedlové lesy a řada rozmanitých přírodních památek (jeskyně, peřeje, kaňony) Je to hlavní záhřebská rekreační oblast.

Telaščica
je jihozápadní částí ostrova Dugi otok ve střední Dalmácii. Je zderozlehlý a hluboký, stejnojmenný záliv s řadou hezkých ostrůvků. Blízko moře je slané jezero a na pobřeží nejvyšší chorvatské útesy. Jsou vysoké až 180 m. Telašnica je oblíbeným cílem navigátorů malých lodí.

Velebit
Jedná se o nejrozsáhlejší, nejhezčí a díky svému reliéfu a rostlinstvu nejvýznamnější pohoří v Chorvatsku. Díky mimořádné rozmanitosti rostlinstva, živočišstva a jejich četným endemickým druhům byl Velebit označen za světovou rezervaci biosféry. Park se rozkládá na rozloze 2000 km² a zahrnuje řadu dalších chráněných území – národní park Paklenica, přírodní rezervace Hajdučke a Rožavske kukove (mimořádné útvary v kamenité krajině), Lukinu jamu, (jednu z nejhlubších propastí na světě), Velebitskou botanickou zahradu, mořský záliv Zavratnica, kaňon řeky Zrmanja a nejhezčí Chorvatské jeskyně (Cerovačke špilje). Bylo navrženo aby se i vrcholky pohoří staly národním parkem.

Ostatní chráněné oblasti:

V Chorvatsku jsou další dvě přírodní rezervace s přísným režimem. Hajdučki i Rožanski kukovi (Hajducká a Rožanská skaliska) na Velebitu a Bijele a Samarske stijene ( Bílé a Samarské skalní stěny), 69 zvláštních rezervací (botanických, geomorfologických, hydrologických, mořských, ornitologických, zoologických a lesních), 23 lesoparků, 28 významných krajin, 72 přírodních památek (geologické, geomorfologické, hydrologické, paleontologické, vzácné exempláře stromů atd.) a dále 114 starobylých okrasných zahrad (arboret, botanických zahrad, parků, jednotlivých stromů a jejich skupin).

Celková rozloha všech chráněných oblastí je 4 585 km², což je 8 % rozlohy Chorvatska. Chráněno je také 380 živočišných a 44 rostlinných druhů.

Přírodní zajímavosti:

Řeka Dráva – jedna z mála velkých řek v Evropě, jejíž vzhled zůstal z větší části nezměněn. Byla navržena na získání statutu světové rezervace biosféry

Řeka Dobra u Karlovce. Je známá svou čistotou, hojností ryb a nádhernými kaňony a peřejemi, na kterých se pořádá rafting a jízda na kajacích a kanoích.

Řeka Mrežnica u Karlovce. Nachází se na ní řada vodopádů na krápníkovitých bariérách, malebné kaňony a oblíbená místa ke koupání.

Bijele i Samarske stijene (bílé a Samarské skalní stěny) na hoře Bjelolasici v kraji Gorski kotar. Je zde mnoho bizardních skalních útvarů v divoké a lesnaté krajině

Vražji prolaz (Čertův průchod) u Skradu v Gorském kotaru. Jedná se o malebný úzký kaňon, kterým vede hrůzostrašná stezka. U vchodu do kaňonu je půvabný vodopád Zeleni vir.

Limski zaljev – malebný, hluboký mořský záliv na západním pobřeží Istrie. Je úzký a jeho skalní stěny jsou strmé. Podobá se norským fjordům.

Řeka Gacka v oblasti Lika u Otočce s řadou malebných pramenů a starých vodních mlýnů, známá jako jedno z nejvýznamnějších lovišť pstruhů v Evropě.

Zlatni rat (Zlatý mys) - u městečka Bol na ostrově Brač. Podle mnohých nejkrásnější pláž na Jadranu. Mys je tvořen drobnými oblázky, které ho tvarují v souladu s měnícím se proudem. Mys je vrouben borovým lesem.

Modro i Crveno jezero (Modré a Červené jezero) u města Imotski v kraji Dalmatinská zagora. Jedná se o jedinečný přírodní jev – dvě mimořádně hluboké propasti v kamenité krajině (Červené jezero je hluboké dokonce 500 m).

Modra spilja (Modrá jeskyně) na ostrově Biševo na otevřeném moři nedaleko od ostrova Visu. Vyniká mimořádnou modrou barvou, podle mnohých je hezčí než podobná, ale známější jeskyně na ostrově Capri.

Delta Neretvy na jihu Chorvatska. Je to jedinečná močálovitá oblast se zvláštním rákosovým rostlinstvem. Je vyhlášeným shromaždištěm velkého množství různých druhů ptáků.

Nejvyšší pohoří (vrcholy):

Pohoří	Výška v m.n.m.
Dinara	1.830
Kamešnica	1.810
Biokovo (Sv. Jure)	1.762
Velebit (Vaganski vrh)	1.757
Plješevica (Ozeblin)	1.657
Velika Kapela (Bjelolasica –  Kula)	1.533
Risnjak	1.528
Svilaja	1.508
Snježnik	1.506
Viševica	1.428

Nejdelší řeky:

Řeka	Délka v km
Sava	562
Drava	505
Kupa	296
Dunaj	188
Bosut	151
Korana	134
Bednja	133
Lonja – Trebež	133
Česma	124
Vuka	122

Největší jezera:

Jezero	Rozloha v km2
Vransko jezero	30,70
Peruča (na Cetině)	13,00
Prokljansko jezero	11,10
Vransko (ostrov Cr