Plavba na Liparské ostrovy a kolem Sicílie
Lodní deník Hippa II - cesta zpátky
Hippo jsme přebírali v Tropey od syna Toma Kverky a Toma Peslara, kteří cestou z Chorvatského Nerezíne na Sicílii zažili jednu bouřku, dvacet dní bezvětří a trochu horka a upluli krásných 858 Nm. My tedy Tom Kverka a Eva Kverková jsme cestou zpátky do Nerezíne pluli přes Lipari, kolem Sicílie a Egady a celkem upluli neuvěřitelných 1200 Nm. Hippo v roce 2009 kromě drobných na začátku sezóny po rekonstrukci motoru a krásného nového laku naplulo 2058 Nm.
5. srpna 2009
Příjezd do Tropey. Nákup pití a zásob. Procházka městem a večeře s předchozí posádkou.
6. srpna 2009
Příprava lodi na plavbu. Koupání na písečné pláži ve vlnách. Procházka po městské pláži ke Capo Vatikáno s bazilikou.(bohužel probíhá rekonstrukce.) a po 176 schodech nahoru do města.
7. srpna 2009 první den plavby
V 8.30h jsme dnes prvními zákazníky u pumpy a vyplouváme směr Stromboli. Dopoledne fouká asi 10 uzlů. Vytahujeme plachty a plujeme s korekcí +10 stupňů. V průběhu dne vítr zesiluje až na 20 uzlů. Stáčí se proti nám i vlny a stále se zvětšují. Plachty musí dolů, nedaří se držet správný směr. Vlny jsou čím dál nepříjemnější, chvílemi naše Hippo téměř zastavují.
Snažíme se mu ulevit a trochu stáčíme doleva. Pozorujeme mráček nad kráterem sopky. Chvíli vypadá jako ďábel, který se chechtá, chvíli jako Rampa Mc.Kvák, když skáče šipku. Pak vidíme slona a nakonec kuře, které se griluje. Mrak se rozplynul do výšin a začal se tvořit nový…
Snažíme se mu ulevit a trochu stáčíme doleva. Pozorujeme mráček nad kráterem sopky. Chvíli vypadá jako ďábel, který se chechtá, chvíli jako Rampa Mc.Kvák, když skáče šipku. Pak vidíme slona a nakonec kuře, které se griluje. Mrak se rozplynul do výšin a začal se tvořit nový…
Zakotvili jsme v zátoce před vesnicí San Bartolomeo. Jsou tu černé pláže a strmé svahy pokryté zelení, ale i vyvřelinou.
Ujeli jsme 34 Nm.
8. srpna 2009
V noci nás občas budily vlny a neuvěřitelně svítil měsíc. Udělali jsme první ponor. Rozhodli jsme se, že zkusíme jít do vody přímo tam, kde jsme kotvili. Zajímavé bylo už jen to, že jsme byli v lávovém poli. Velké kameny byly zasypané černou tufou. Rostliny i ryby se tvářily, že je všechno jak má být. Byli tu sumýši, hvězdice, sasanky a spousta ryb. Přistihli jsme dokonce jednu murénu mimo úkryt. Hned jak nás viděla, už se vlnila pod nejbližší kámen. Byla velmi elegantní, ve své skvrnité kůži. Po vynoření jsme obepluli celý ostrov. Trvalo nám to 2 hodiny i se Strombolikem.
Vesnice na úbočí vypadají jako dětské stavebnice. Když se člověk prochází mezi domky je vidět, že se tu dá příjemně a pohodlně žít. Večer jsme dojeli člunem na pláž a vydali jsme se na inzerovanou „observatoř“, kde se dají dobře pozorovat erupce. Procházeli jsme kolem dvorků a zahrádek s „bougenvileou bílou“ jak nevěsta a další exotickou květenou. Pohodlnou dlážděnou cestou jsme došli až na konec vesnice Piscita. Tady se cesta změnila na prašnou, ale stále pohodlnou stezku. Míjely nás elektromobily, které vozily nahoru turisty. Vystoupali jsme do výšky něco málo přes 300m nad mořem. Viděli jsme, jak nad námi stoupají výpravy mířící až ke kráteru. My jsme seděli v zahradní vinárně a pili červené víno. To byl náš sportovní výkon! Bohužel mému fotoaparátu unikla první erupce po našem příchodu, dost silná a v ještě slušném světle. Když jsme sešli k Hippu, ještě jsme nastartovali a vyjeli pozorovat sopku z moře. Odměnou nám bylo, že kolem půlnoci se holka rozparádila a ufukovala si každých deset minut a ještě jsme byli schopní rozeznat, jak se místa erupcí mění a jak po kráteru stéká láva. Kotvili jsme po tmě asi v 1h a trefili jsme krásně naše původní místo.
Vesnice na úbočí vypadají jako dětské stavebnice. Když se člověk prochází mezi domky je vidět, že se tu dá příjemně a pohodlně žít. Večer jsme dojeli člunem na pláž a vydali jsme se na inzerovanou „observatoř“, kde se dají dobře pozorovat erupce. Procházeli jsme kolem dvorků a zahrádek s „bougenvileou bílou“ jak nevěsta a další exotickou květenou. Pohodlnou dlážděnou cestou jsme došli až na konec vesnice Piscita. Tady se cesta změnila na prašnou, ale stále pohodlnou stezku. Míjely nás elektromobily, které vozily nahoru turisty. Vystoupali jsme do výšky něco málo přes 300m nad mořem. Viděli jsme, jak nad námi stoupají výpravy mířící až ke kráteru. My jsme seděli v zahradní vinárně a pili červené víno. To byl náš sportovní výkon! Bohužel mému fotoaparátu unikla první erupce po našem příchodu, dost silná a v ještě slušném světle. Když jsme sešli k Hippu, ještě jsme nastartovali a vyjeli pozorovat sopku z moře. Odměnou nám bylo, že kolem půlnoci se holka rozparádila a ufukovala si každých deset minut a ještě jsme byli schopní rozeznat, jak se místa erupcí mění a jak po kráteru stéká láva. Kotvili jsme po tmě asi v 1h a trefili jsme krásně naše původní místo.
Ujeli jsme 15,3Nm.
9. srpna 2009
Dnes nás čeká ostrov Panarea, kde prý právě tráví dovolenou Madonna. Přijíždíme kolem krásných skal roztroušených v moři. V noci pro jachtaře noční můra! Plno skalních hřebenů až k hladině, maximálně jeden metr nad hladinu. Obědvali jsme v zátoce Zimmari. Čistá voda, skalnatý ostroh nad námi. Ale těch lidí! A neustále projíždějící rychlé ferry přivážejí ještě další a další návštěvníky! Vlnění máme právě dost a přejíždíme na ostrov Lipari. Španělé tu postavili citadelu obehnanou hradbami. Na stavebním slohu kostela je španělský vliv znát. Dveře jsou zvlášť krásné. Muzeo archeologico bylo zavřené. Důvod? Snad neděle a možná rekonstrukce.
Městečko působilo znuděně. Procházku jsme zkrátili na zmrzlinu a jednu ulici. Náš obvyklý přesun na břeh s matrací plnou věcí málem skončil neslavně hned na začátku. Byly vlny a ještě je zhoršovaly projíždějící trajekty. Málem jsme utopili oblečení. Schody u kterých jsme vylezli, vedly na diskotéku a byly zamčené. Jako dva kamzíci jsme se přesouvali po skále asi 80 metrů k dalším schodům. Zpátky jsme si k Hippu pořádně zaplavali. Když jsme zhodnotili situaci:blízkost vjezdu do přístavu a průjezd trajektů a fér každou minutu, rozhodli jsme se ještě večer překotvit na ostrov Vulkáno. Tomové nám zde doporučili klidnou zátoku.
Stromboli-Panarea-Lipari-Vulkáno-28Nm
10. srpna 2009
Ráno 5.15 hodin mě vzbudil krásný východ slunce. Po snídani jsme vyrazili do zdejších bahenních lázní. Byly nám vřele doporučovány, ale dostalo se nám i varování před silným sirným puchem. Snad jsme měli štěstí, ale ze zkušenosti vím, že jeden pukavec v kuchyni dokáže smrdět víc než celé lázně. Bahnili jsme se v moři, užívali si přírodní vířivky a nahřívali se u horkých proudů páry vyvěrajících ze skály.
Plavky nebylo třeba vyhodit. Překotvili jsme do zátoky Porto Ponente, která byla ten den lépe chráněná a naproti nejhezčí pláži Baja Negra. Konečně jsme kotvili na místě, kde nejezdí křídlaté lodě a nedělají vlny! Večer jsem se sama vydala na Vulkanelo. Cesta mi trvala tam i zpět 2 hodiny, ale samotný výstup asi 5 minut. Byla tu jen stezka vyšlapaná v mlází a výhled stál za to. Vylezla jsem na nejvyšší hranu kráteru, udělala pár fotek Velkého kráteru a zálivu ve kterém stálo Hippo a vydala se dolů po stezce, která se chvíli zdála být slibnější než ta, kterou jsem vystoupala nahoru. Ale nakonec jsem se zase prodírala rákosem a macchií.
Plavky nebylo třeba vyhodit. Překotvili jsme do zátoky Porto Ponente, která byla ten den lépe chráněná a naproti nejhezčí pláži Baja Negra. Konečně jsme kotvili na místě, kde nejezdí křídlaté lodě a nedělají vlny! Večer jsem se sama vydala na Vulkanelo. Cesta mi trvala tam i zpět 2 hodiny, ale samotný výstup asi 5 minut. Byla tu jen stezka vyšlapaná v mlází a výhled stál za to. Vylezla jsem na nejvyšší hranu kráteru, udělala pár fotek Velkého kráteru a zálivu ve kterém stálo Hippo a vydala se dolů po stezce, která se chvíli zdála být slibnější než ta, kterou jsem vystoupala nahoru. Ale nakonec jsem se zase prodírala rákosem a macchií.
Ujeli jsme z Porto Levante do Porto Ponente 3 Nm.
11. srpna 2009
Vstali jsme v 5.40h, abychom využili ranní chládek a cestou na Grand Crater se neuvařili. Vstup na kráter se platí a stojí 3eura. Cesta vede černou tufou , do které se boří nohy a výstup to trochu ztěžuje. Naopak dolů nebolí kolena. Vystoupali jsme nahoru asi za 40 minut. Když si prohlížíte velký kráter dole ze zátoky, zdá se, že je nad ním jen trochu páry. Zblízka je to pole žluté síry. Krásně narůstající krystaly dosvědčují, že vyhaslá sopka ještě nějakou sílu má. Obešli jsme celý kráter a užívali si výhled na celý ostrov, moře a další ostrovy. Když jsme o hodinu později šli dolů a viděli, jak zmožení jsou ti, co se plahočili nahoru v úmorném vedru, byli jsme rádi, že jsme ranní ptáčata. Cestou mezi vilami jsme konečně narazili na pekárnu! Čerstvé pečivo jsme celou dobu velmi postrádali. Chleba v supermarketu byl naprosto nepoživatelný. V nouzi jsme kupovali placky. Večer se obrátil vítr a vlny šly přímo do zátoky. Překotvili jsme zpět do Porto Levante.
P.Ponente do P.Levante 2,6 Nm