Home » Články » Lodní deníky » Plavba 31.5.-7.6.08

Lodní deník Elan 344 Impression CICKO 31.5.- 7.6. 2008

Zasloužilo by si to nějaký úvod jako každý pořádný lodní deník. Ale co napsat?
Snad takhle... Nutno říct, že tato plavba byla vyprovokována na popud Luňi a vznikla jenom proto, že on chtěl, aby jsme jeli s ním. Jelikož jezdíme rádi tak jsme se připojili, ale Luňo to co jsi občas předváděl bylo špatný. Ty se na té lodi chováš jako blázen. Ke kapitánovi patří rozvaha, předvídání události znalost pravidel a počasí... A ty jednáš zmatkovitě, unáhleně někdy  snad i bez rozmyslu..  Už jsem se s tebou plavil třikrát a bylo to super, letos to taky bylo super, ale trošku to skřípalo a to jen díky Tobě. Myslím, že by jsi si měl uvědomit co děláš a proč to děláš a pokud budeš chtít jet na dostihy a ne na dovolenou, tak se domluvíme a všechno tomu přispůsobíme. Ale plavba s těhotnou, třema slečnama, které nemohou jet bez Kinedrilu a s klukama co přes den spí a v noci žijí, je prostě jiná než plavba v osmi kapitánech. Jsem Ti tisíckrát říkal, aby jsi jel s námi v dubnu!! Tak a dost co je to za úvod?



Jediný co se z toho dá použít je, že jsme jeli dvě lodi... Jedna naše byla Elan 344 Impression ( je to sice Europe yacht of the year, ale měli jsme speciální úpravu pro charter a všechny věci, které tam byli upravené byli ke škodě lodi - malé kormidlo nebyl stolek pro kapitána, špatně řešený kokpit.atd jedním slovem prostě Cicko) A druhá se jmenovala Lili krásné jnéno, krásná loď Bavaria 36 z Bašky Vody - Bautič můžem doporučit. Posádka: kapitán Zdenek Luňák  - kocour pobrk, záložní kapitán Danuta Štrougalová - štístko, První důstojník Petr- pan dokonalý a dvě sluníčka této lodi sestry Marčela a Jitulka, o které bylo tak postaráno, až se z toho někdy chtělo blinkat.
Tento lodní deník bude zpestřen o to, že Vám podáme dva pohledy a úhly na jednu věc. Jednak cestu bude popisovat Aja člověk, který na lodi a moři byl poprvé a v soukromém respektivě pracovním životě se zabývá výzkumem čmeláků na Masarykově univerzitě v Brně a na druhou stranu budete mít možnost si přečíst již standartní popis událostí mojí rukou. Pokusím se ještě jestli by někdo z druhé lodi neměl zájem o pohled přes palubu, ale to zatím nemohu slíbit. Tak a to je na úvod všechno - vyplouváme!

Tomáš Peslar - Skipper
Monika Krystmanová - Pregnant crew
Alena Šmerdová - Funny crew
Hana Šmerdová  - Clever crew
Alena Bučankova - Yachting wirgin crew
Věroslav Švábenský - Brawling crew
Aleš Komarýt - Sleeping crew

Pátek 30.6.2008

O pátku Aja napsala  (dále jen OpAn) :

               Tak tedy v pátek večer jsme se přesně v deset s Tomem a Danutou našli podle ploutví u hlavního nádraží a vyrazili do Tesca dokoupit pár drobností, abychom kolem půlnoci vyrazili na jih. Cesta mi, jako jedinému neřidiči, docela utekla, zvláště při probírání témat jako bonsaje a hebrejština,o kterých Tom umí poutavě vyprávět. Po dlouhých kilometrech cesty řízení přebrala Ála, která jako zkušená řidička s věšteckými sklony zastavila na benzince pár minut před tím, než se o několik stovek metrů dál převrátilo auto na střechu. Tom si zatím dal šlofíka se svým oblíbeným medvídkem.
Zřejmě měl spát ještě o chvilku déle, neboť po cestě do Trogiru, pracovně nazvaného „tři gyrosy“, nám najednou s výkřikem sdělil, že právě na cestě křižovalo letadlo. Tuto informaci jsme přijaly s Álou poněkud nedůvěřivě, ale posléze jsme byly nuceny přiznat, že nelhal, neboť za cestou bylo frekventované Splitské letiště.



O pátku Tomas napsal ( dále jen OpTn):
             Už víc jak tři dny se mi nedaří pořádně spát. Myslím, že ve středu jsem byl hrát badminton a jak už jsem lehce mimo formu, tak jsem přepálil tělo a teď se mi vůbec nechce spát ráno vstávám kolem sedmé nepozději a už ani nezaberu. A do rána jsem měl před odjezdem ještě vyřizování, takže když se Danuta večer kolem sedmé blíží k Brnu a já se v posteli pokouším naspat drahocené minuty, které by mohli po cestě ochraňovat naše životy od mikrospánku, telefon kterým se chce ohlásit, s konečnou platností ukončuje všechny moje naděje. Je kolem osmé a vyrážíme. Ještě jedeme pro víno a pak na fantastickou kávu, kterou bych Vám chtěl doporučit je to Illy situované v budově Tesca na výpadovce do Blavy hned za MC mekáčem.
Káva je tak vynikající, že jsme málem zapoměli vyzvednout  Aju - naši tajnou neznámou. Vše klapne zcela dle dohody je nachystaná na domluveném místě a podle ploutví není pochyb o její totožnosti. V Tescu stojí za zmínku, kromě toho že je vše již nakoupené tak taky proběhne setkání s první částí druhé lodi. Před Tescem se dělíme a já se pokouším z Lůňou domluvit na tom, kde se setkáme a jak to uděláme bohužel tomu nevěnuje nejmenší pozornost a ftipkuje na zcela jiné téma. Domluvil jsem se předběžně snad na všem z Danutou, tak tomu nechávám volný průběh a vyjíždím na dálnici. Vše probíhá v pohodě v autě jedu s Ajou a Alou. Obě jsou to velice roztomilé bytosti, každá sice trošku jinak, ale tak to má  v životě být! Povídáme si povídáme a pak už nemůžu. Jdu si schrupnout a řízení přebírá Ala. Po cestě se myslím kromě toho převráceného auta, které jsem prospal nestalo nic zajímavého co by stálo za pozornost. Jenom jestli to budete číst tak na prvním sjezdu z dálnice v Chorvatsku vybudovali samoobslužné terminály, ve kterých se dá platit kreditní respektive bankovní kartou, takže nemusíte čekat na obsluhu dálnice, u které je velká fronta. Pěknou cestu přejem!!

Sobota 31.5. 2008

OsAn:
           Dopoledne jsme se trošku nevyspalí sešli s druhým autem ve Splitu. Přebírání lodi zabralo skoro celé dopoledne, a tak jsme zatím skoukli město a někteří nenamazaní členové  posádky si nechali ochotným sluníčkem vypálit zřetelný vzorek oblečení, který se jim pak po celou plavbu již nepodařilo změnit.
Jachta s názvem Cicko mě překvapila svou maličkostí, protože dosud jsem chovala naději, že fotky zkreslují, ale také mě potěšila důmyslným systémem úložných prostor. Takže jsem strávila několik napínavých chvil odhalováním, kam všude si můžu uložit svých pět švestek. Velkou výhodou pro mě jakožto ženu bylo, že naše jachta byla laděná do oranžova tudíž jsem byla schopná ji cestou z WC v těch stovkách lodí najít. Moře nás přivítalo krásnými vlnami a já poprvé okusila houpání lodi. Sedíc na přídi nemohla jsem se nabažit pohledu na modré vrcholky vln. Neustále vznikala a zanikala nová tmavomodrá pohoří, sem tam s bílou čepičkou pěny. Bílé vrcholky vln se přelévaly a poskakovaly po modrých úbočích jako bílá kopyta hřebců, aby se rozplynuly v modrošíru. Občas jim dodala sílu nějaká nová vlnka, která jako by slábnoucí bílé hřebce kopla do slabin k poslednímu vzepjetí.
V sobotu večer jsme zakotvili na Otoku Brač v zátoce Pučišča. Seznajíc, že v přístavu se WC nepoužívá, vydala jsem se hledat útěchu na břeh. Poskytl mi ji borový hájek. Snad na mne nevzpomíná ve zlém. Večerní posezení bylo vzhledem k únavě jen decentní.



OsTn:
           Dostal jsem od Katky z Yacht  netu úkol, abych se stavil v Maríně Trogir a vyzvednul tam 30 EUR. Což - proč ne, je to skoro po cestě.. Sjeli jsme na sjezdu na Trogir, vzal jsme po Ali řízení a začalo být strašné horko, ohromný horko jako vždycky, když se suchozemec vypraví k moři. Tak jedem po té staré silničce do Trogiru a najednou přes cestu přeletí boing jako mrakodrap neuvěřitelné. Říkám: "Hele letadlo!" a než holky zaberou je fuč. A oni se na mě tak schovívavě dívají jako ty zdravotní sestřičky v nemocnici a že bych si měl ještě schrupnout nebo přestat hulit. Marina v Trogiru, což je na první pohled pěkné městečko s krásným trhem, není vůbec značená. Přejeli jsme jí jednou, přejeli jsme jí podruhé a pak to nevydržím a nechám Aju vystoupit, aby se šla na informace zeptat, kde to proboha je. Hlavní komplikací je, že marína je za mostem, který spojuje město od jednoho břehu k druhému a tvoří se na něm slušná čtvrthodinová kolona aut. Naštěstí na poslední pokus přejíždíme a nacházíme marínu, která je uplně pidi a nejsou zde žádná volná parkovací místa. Nechám už lehce naštvaně auto stát uprostřed silnice, přeci hned pojedu ne a jdu najít slečnu, která schraňuje daný obnos. Nacházím jí bez velkých problémů, marina je opravdu miniaturní a když jí požádám jestli by mi nemohla dát těch 30 EUR, ani nehne brvou, neusměje se a zeptá se jestli bych nemohl přijít za půl hodiny... Mám sto chutí jí nakopat ten přismahlej, linej, chorvatskej zadek! Vyjíždíme z maríny a vracíme se na cestu zpátky na Split.. Na dálnici se už nevracím a přijíždím do té hrozné aglomerace po pobřeží. Lemují ho obludné bloky velkých nákladních jeřábu a fabrik na výrobu cementu a jiných laskomin ..Jo jo kam se hrabe Zadar se svou industriální zónou a natož pak kam se hrabe Bitner to se nedá srovnat::))
Ani tady kupodivu marina není značená. Asi jsme rozmlsaní ze Zadaru, kde je to značené tak že to najde i blbec. No tak na první pokus jsme sice v Maríně, ale ne v ACI takže změna zkusíme to jinam. Na druhý pokus sice přijíždíme k Marině, ale je tam nějaký strážce pořádku, který tvrdí že mají rozjížďky a kvalifikaci na olympiádu v Pekingu a nechce nás pustit dovnitř! Tak a to už je na mě moc! Volám do Yachtnetu a Katka s ledovým klidem za chvilku volá zpět, že situace je zachráněná a auto snad neukradnou. Podaří se mi marinu objet z druhé strany a jednosměrkou se dostat k hlavnímu  vchodu do mariny. Tam je další přičmoudlík, který mi tvrdí, že napřed musím zaplatit v recepci parkovné a pak až zaparkovat auto. Na to nemám slov...
Procházím marínu je hodně stísněná, ale je tu krásná hospůdka hned u vody a potraviny a pračka ze sušičkou, jenom sociálky tu stojí za prd a taky je tady hodně lodí. Když přídu do chartrovky, kterou ovládá sto kilová Dragana se šibalským usměvem a ptám se jí ja to vypadá z lodí tak se s medovým hlasem zeptá servismana Ivana "můžeme předat Cicko je to připravené?" a ten nehne ani brvou a rezolutně salutuje: "ne nemohli" a odběhne někam do dáli. Jdu se na loď podívat. Na první pohled působí sympaticky je v oranžovém provedení vypadá to, že celá gena je oranžová stříška nad lodí je oranžová taky loď má oranžový tuning. Jen má malé kormidlo, ale toho si zatím nevšímám.. No nechal jsme Draganě telefon a ta mi slíbila, že jak bude loď  ready tak mě brnkne. Chvilku zevluju a chystám se vyrazit do města, abych zjistil jestli se dá koupit nějaká předplacená karta na surfování po internetu, abych v týdnu mohl trochu pracovat a než se rozhoupu tak mi volá, že je to připravené.. Loď přebírám bez větších problémů a o půl druhé jsem se vším hotový a připravený vyplout. Jen posádka se zatím nevrátila z města. Tak čekám. Dal jsem si další kávu, už ani nevím kolikátou a najednou se mi přitížilo tak, že jsem musel do sprchy. Byl jsem na hranici úpalu nebo úžehu a nebo obou dohromady a jak jsem do sebe na lačno hodil další kávu tak srdce trošku zastávkovalo. Naštěstí pětiminutovka v ledové vodě mě vrátila zpět mezi živé. Je strašný horko a v Marině pískají a mlátí do stěžňů lana jako by byla bouřka.
Posádka se vrací kolem čtvrté a mají na sobě pěkně vypálené oblečení. Asi se zapoměli namazat, tak mají všichni uplně rudé trička ramínka a brejle je to celkem junda. Cvrkot v Marině houstne všichni nakládají lodě jídlem a věcma co si přivezli a poflakující kapitáni z okolních lodí se různými způsoby snaží získat moji kšiltovku. Tomuto tlaku jsem se naštěstí ubránil a mohl jsem jí používat celou plavbu.



Nevím kolik bylo, když jsem si dali přípitek na šťastnou plavbu a vyrazili z Mariny, ale určitě vím, že mlácení lan do stěžňů bylo opodstatněné. Moře bylo parádně rozbouřené, takže když jsem otočil loď proti větru a velel k oplachtění voda stříkala přes příď jako blázen a s posádky jsem dostával pohledy, které svědčili a jejich mírném překvapení. No na první den to určitě pohodová plavba nebyla, ale každý jachtař by si neskutečně užil. Měli jsme štěstí sraz byl na Brači a nám foukalo do zad tak jsme jeli jen genu a pěkně nás to neslo. A hups Hanka si šla pro opalovací krém a než se stihla z podpalubí vrátit byla zelená jako Šrek... A hups ujeli jsme dalšího půl kilometru a zezelenala naše novopečená matka.. Jupí to bude plavba... Nutno ještě dodat,že jsem Věrkovi na chvilku svěřil kormidlo a byl s těch vln nějaký překvapený, ale Aleš se chytl a kormidloval bravůrně. Začalo se stmívat a my chytli nádherný západ slunce ještě těsně než jsme zapluli do zátoky Puščica, která je pro nocování ideální. Je tam i městské molo, na kterém bude pravděpodobně v létě vybíráno, nám se podařilo zaplatit dvěma pivama.. Stáli jsme na jednom stání a druhou loď jsme navázali na první. Molo i město bylo pěkně. Pak začal seznamovací večírek nevalné úrovně, prté Luňa i Petr měli již tak nakoupeno, že oba vytuhli asi po hodině. Danuta koulelela očima již z kraje, JItule dostala angínu, takže jediný objekt vhodný pro seznamování byla Marčela a to to vydržela s námi jenom chvilku. Ještě jsem se šel projít a na mole byla vyvázaná nějaká 47, na které hráli na kytaru a zpívali moc pěkný český písničky a pak už jsem šel spát. Vyřešili jsme s Věrkem problém dek, které nám zapoměli v chartrovce dát (čtyři deky pro sedm lidí si myslím, že je poslední únosné minimum!) Naštěstí jsme si mohli půjčit přikrývky z druhé lodě.. a tak skončil den druhý...

Počasí: Jasno - větrno - vlny..
Trasa: Split marína ACI - Otok Brač Pučišča
Upluto: 17 Nm - Na plachty.


Neděle 1.6. 2008


OnAn:

           Ráno jsme započali koupáním v moři a vyrazili do vln, které byly k mé radosti opět veliké. Tuto radost ovšem nesdíleli někteří členové posádky, kterým barvu do tváří nevrátila ani doporučovaná žvýkačka travelgum ba ani orbit bez cukru, vhodný i pro těhotné.Na oběd jsme zakotvili v zátoce, kde většina nadšeně vyrazila prozkoumávat mořské hlubiny. Nechala jsem se galantním Luňákem odvézt ve člunu na břeh s foťákem, abych se mohla nabažit našich jachet v celé své kráse. Bohužel motor člunu trošku stávkoval, takže se Luňák na jachtu vrátil potupně tažený rybářem. Když jsem se nabažila pohledů na zátoku, rozhodla jsem se okusit i tolik doporučované šnorchlování. Chvíli mi trvalo, než jsme přišla na fintu, jak si ihned po ponoření nezadýchat brýle a zažila i trochu adrenalinu při plavání na druhou stranu zátoky, kdy jsem pod sebou a okolo sebe viděla jen strašidelné spousty vody a bála se polknout. Večer se posádka sesedla k prvnímu vážnějšímu popíjení. Já ulehla do kajuty, odkud mě vytáhl Luňák ultimátem, že buď bude za borce nebo za vola a to mu přeci nemohu udělat. Popíjeli jsme mojito následované bílým vínem, a rozbitá sklenička mi sdělila, že bych už neměla pít. To už ovšem bylo pozdě…



OnTn:
         Ráno jsem se probudil celkem brzo vytáhl Danutu a šli jsme si na městskou rivieru zaplavat. Vytáhl bych i další, ale všichni spali jako když je do vody hodí. Bylo to super. Moře čisté vlnky s námi pohupovali, prostě bomba. Další hodinu jsme strávili prohlídkou města. Všichni domorodci jelikož byla neděle byli v kostele, tak jsme tam taky nakoukli, ale smrdělo to tam tak, že jsme zase rychle vykoukli ven na vzduch a dál se věnovali prohlídce vesničky. Dali jsme si chorvatský jogurtík a v místní kafaterii ranní kávičku. Na rohu prodávali sošky z Korčulského kamene, ale pěknou neměli žádnou. Po návratu na loď se mi posádka začala pomaloučku budit a mohli jsme znovu vyrazit se koupat. Vypadalo to, že z koupání mají všichni radost a pohodu. Když jsme vypluli na moře zvedli se krásné vlnky a moře nás pouštělo do neurčitého křižování nebo dávalo šanci otevřít plachty a jet na motýla. Ze začátku jsem měl trošku strach po předchozích zkušenostech, ale nakonec jsem našel pořádný kus lana a přichytil velice fikaně ráhno tak, že s tím mohl jet skoro kdokoliv. Během chvilky jsme Lůňovi, který křižoval jako blázen odjeli o veliký kusanec. Těsně před koncem Brače přestalo foukat, respektivě měnil se tam vítr a tvořilo to takovou chvilkovou hlušinu. Do zátoky na oběd jsme těch 500 metrů dojeli na motor. Nepodařilo se mi na poprvé zakotvit a musel jsem přejet o kousek jinam, ale i tam to místo bylo super. Po cestě, když jsem neřídil jsem naškrabal brambory a k obědu bylo super jídlo z bramborem.

  

Pak jsme se potápěli, opalovali, odpočívali a když už jsme se skoro domluvili, že vyplujeme Luňáčkovi prasklo v bedně a bez toho, aby cokoli řekl a abych byl alespoň na palubě odrazil loď a odplul do neznáma.. Vyjeli jsme na moře a opět řách, řách vlny jako kráva, jedna slečna zelená, druhá slečna zelená a bylo po všem.. Co nejkratší cestou jsem se vypravil na smluvené místo. Bohužel mistr Luňák, prté mu foukalo se rozhodl odpolední plavbu prodloužit o pouhých zanedbatelných 20 Nm, z čehož měla radost hlavně ženská část mého ansáblu. Schoval jsem se k pobřeží a celou cestu absolvoval na motor a ani tak to nebylo boh vje čo. Jediné pozitivní na celé této akci byl večerní pohled na maják Sucuraj.. JInak i Luňakem vybraná zátoka k přenocování byla debilní, protože tam co chvilku vyplouvala nebo připlouvala Jadrolinia a strašně to z loďma mlátilo a na koupání je absolutně nevhodná, protože je u města a byla celkem špinavá no nic příště.. Na večírku bylo několik zajímavých detailíků. Jednak se sousední lodi, která měla k plavbě a večírkům a legraci daleko elegantnější přístup než posádka lodi mojí podařilo vyrobit v jářku pionýrských podmínkách exelentní Mochito, kterému ke štěstí chyběl pouze led, což se samozřejmě po tom horkém dni dalo odpustit::)) A pak když se Mr. Luňák vypravil na moji loď dobít srdce nebo přítomnost Aji na palubě, tak tam stál na schodech a imitoval orální sex, načež zkušený plavební borec a čerstvá skoro matka Monika hlásí " A zeptej se jí jestli poliká, ať nemáme bordel na schodech!" Což působilo na Petra jako mávnutím čarovného proutku. Neboť za poslední dva dny dokázal na palubě vzbudit dojem dokonalého muže, který pokud si to bude Marčela nebo Jitule přát je schopen snést modré z nebe, nebo upléct z hovna bič. Tato vcelku jednoduchá a praktická věta ovšem změnila jeho myšlení na lvího samce a v okamžiku vzácného ticha, které se omylem vloudilo na palubu spojených lodí pronesl: " Já tě... " a tím ztratil hlavně u Marčeli, Jitky a Danuty veškeré drahoceně získané body a že jich nebylo málo...



Počasí: Jasno..
Trasa: Otok Brač - Puščica - Rasotica - Otok Hvar Sucuraj
Upluto: 38 Nm - Dopoledne plachty odpoledne plachty + motor.

Pondělí 2.6. 2008

OpAn:
           Kocovina na lodi je za trest. Tomáš po mě chtěl neustále cédéčka a já jen s vypětím všech sil a hlubokým nádechem vběhla do podpalubí, prošmejdila skrýše, abych zas vyběhla na vzduch, nadechla se a ze slábnoucím sebezapřením zkusila jinou skrýš. Naštěstí mělo moře barvu a viskozitu petroleje, protkanou jemnými vráskami, jako pleť staré ženy. Ála nám nabídla k poslechu své cd „pohodového hausíku“, což mě jakože spíše rockověji a metalově laděnější persóně přiliš nadšení nedodalo. Naštěstí nás během plavby zachránil Věrek s Landou a deth metalové symfonie v mobilu…Před obědem jsme lanovali. Tato druhá doporučovaná atrakce mě příliš nenadchla,jednak jsem nechtějíc přijít o plavky měla poněkud problémy udržet vše i sebe za lodí a jednak mi proudy slané vody ve všech obličejových otvorech toužících po standardní směsi kyslíku, dusíku, CO2 a směsi vzácných plynů nedělaly dobře, takže jsem pak jen ostatní členy obdivovala ze člunu. Ale aspoň jsme se definitivně zbavila kocoviny. Na oběd jsme zakotvili v Lovišti a zůstali až do rána, neboť Věrek se platonicky zamiloval do místní číšnice, která se po spatření našich českých borců odběhla ihned zkrášlit. Pamatujíc ranní kocoviny, rozhodla jsem se raději prozkoumávat vrak místního parníku a mořskou faunu. Bohužel všechny mušle byly již obsazeny kraby, takže jsem si je pouze nafotila a s povzdechem vrátila moři. Obávám se však, že tyto pobřežní živočichy sedmimetrová hloubka, do které jsme je vhodila příliš nenadchla..Jelikož posádka se na břehu dobře bavila a slíbila mi hry, vydala jsem se taky na břeh, kde jsem poprvé požila oligně s blitvou, které mi moc nechutnaly. Za nějakou chvilku připlula do zátoky posádka mladých mužů z Tábora. Zprvu to vypadalo na družbu, ale pak z toho nějak sešlo, neboť naši i jejich již byli poněkud pod parou. Nutno říci, že trajektorie našeho člunu, odvážející ospalou posádku, byla přeci jen poněkud rovnější než táborníků, i když tuším toho večera vzniklo úsloví jet na Luňáka, tedy s nedobrovolnou bidetovou službou. Věrek se ukázal jako muž činu, a ačkoliv vypil více piv, než byl schopen spočítat, vyčkal do zavírací doby, aby si mohl dát vínko s číšnicí. Při noční zpáteční cestě zanechal číšnici svou bundu, jakožto zástavu, že se ráno vrátí, a pak drahnou dobu objížděl 20 jachet zakotvených a neustále měnících polohu v přístavu hledajíc tu pravou s voláním: Cicko, Cicko,kde jsi?



OpTn:
         
Ráno nic moc ani roztaženo ani zataženo takové cosi pod mrakem a do zátoky to vhánělo mírné vlnky ve kterých se nedalo plavat ani potápět.. Na potápění nebylo nic vidět. Tak jsme v pohodě posnídali než jsme poklidili a vše připravili, tak se roztáhlo přestalo foukat a byl z toho olej jak má být. Tak na motor pádíme k ostrovu Pelješac vstříc novým dobrodružstvím. Po cestě jsme si dali posádkou tolik oblíbené lana. A pak už jen objeli mělčinu a zakotvili v překrásné zátoce Loviště. Holky udělali fantastický oběd, krásně jsem si zapotápěl včetně prozkoumání vraku, který je zakotven na samém konci zátoky. Místech kde nefoukalo dosahovala teplota vody teplotě kafe. A pak jsem se pomalu přesunul na břeh na zahrádku přístavní restaurace. Kluci mezitím ze člunem odjeli vynést odpadky a dlouho se nevraceli, asi se intenzivně věnovali prohlídkám památek města. My jsme zatím rozbili tábor na zahrádce, hojně využili služby místní toalety a sladké vody a také se věnovali: alkoholici - popíjení vína, metrosexuálove - praní bílých kraťasů, chlípníci - valení klínů do hlav blondýn, poseroutkové - průjmu a spoustě dalších čiností dle druhů jedinců. Odpoledne krásně plynulo na vlnách pohody u našeho stolu se střídalo neuvěřitelné množství lidí pořád někdo odcházel nebo přicházel, až jsme se na večeři sešli všichni. Já jsem si zde dal salat od chobotnice, který mohu jedině doporučit a pak ligně pržené, které byli neskutečně vynikající, bohužel cenově lehce přepálené. Taky nutno podotknout, že po příchodu celé posádky, které doprovázelo příchod všech posádek ze všech 23 zaparkovaných jachet co jsme tak napočítal jsm na jídlo čekali necelé tři hodiny. Mezitím jsme měli možnost družit se s Pepíkama z Tábora a hrát společenské hry, které z mé strany přerušil bříchod bouřky. Ta nás ovšem zasáhla pouze okrajově a jak ryychle přišla tak rychle i odešla. Byl jsem z toho odpoledne takový nějaký dobře naladěný a nechtělo se mi spát. Vyzval jsem tedy Mr. L ještě k rozhovoru a požádal jsme ho jestli by neměl něco pod prdel. dal mi obrovskou matraci, kterou jsem odmítl, ale přesvědčil mě že si jí mám vzít. Tak jsem si jí smotal pod tělo a začal se na ní parádně pohupavat. Což se matračce líbilo jenom chvilku a pak prdla (omlouvám se Peťo to jsme opravdu nechtěl) no a pak je zase zkrat Mr. L, který mě vykázal ze své lodi to jsem nepochopil vůbec.....
Samostatná kapitola tohoto večírku je Věrkovo dobívání místní krasavice původem z Černé Hory, která dostala pracovní název Jadranka a jmenovala se Daniela. Začalo to už odpoledne, to bylo ještě v pohodě, přijde ptá se a prstem ukazuje na prázdné sklenice piva: "Slobodno?" a Alda hlásí: "Nee, proboha já su šťastně rozvedenee". No a pak to začíná. Věrek za ní jde poprvé dovnitř objednat zmrzlinu, kterou fakt nemají. Potom Jadranka na chvíli zmizí což nás trošku vykolejí, aby se po chvilce vrátila nalíčená a navoněná jako barová k...ouzelnice. A potom Věrek už jen kuje do železa, aby tam nakonec mohl zapomenout bundu a moh se vrátit na ranní kávu.
Ještě bylo pěkný, když již lehce ovínění jsme pozorovali jak z okolních jachet na gumících vozí jednotlivé posádky a Marčele to strašně připomínalo Chárona - posledního převozníka a při jedné posátce hlásí: "Ty vole, to je nějaká autonehoda ne."

Počasí: Ještě slunečno, až do večera - večer Cháron
Trasa: Otok Hvar Sucuraj - Otok Pelješac - Loviště
Upluto: 14 Nm - Vše na motor neb nefoukalo

Úterý 3.6. 2008

OúAn:
          Posádky okolních jachet byly nadšeny naší vyvinoutou dámskou části posádky, vykonávající ranní hygienu a někteří nažhavily fotoaparáty a kamery, aby jim neunikl ani jediný záběr.
Na večer mě posádka probudila, že jsme v Brně a fakt, kotvili jsme v zátoce na otoku Korčula u města Brna. Kotvili jsme na bójce, jako vždy dvě jachty spojené k sobě. Blížila se bouřka, což má po dobrodružství prahnoucí duše jako jediná kvitovala s nadšením. Dokonce jsem i několikrát přerušila svou oblíbenou činnost- spánek a vyšla na palubu bouřku popohnat, ale modlitby zkušeného Tomáše, obávajícího se, zda prastará bójka dvě lodě udrží, byly zřejmě silnější a bouřka jen chodila okolo jako pešek.
Během dopoledne nastala osudová chvilka, kdy se naše lodní WC definitivně ucpalo, zřejmě vlhčenými ubrousky, i přes výstražná varování vhozená do jeho nitra. Což ovšem zapříčinilo další atrakci a to čurání za jízdy na zádi.



Počasí: Ráno krásně jasno větrno odpoledne pomaličké přibývání oblačnosti deštík!
Trasa: Otok Pelješac - Loviště  - Korčula - Otok Korčula Brna
Upluto: 27 Nm - Ráno plachta odpoledne motor



Středa 4.6. 2008

OsAn:
          Dopoledne se odhodlala Danuta prozkoumat naše WC zvenčí, navlékla se do neoprénu, ale otvor, odmítající vyvrhnout své nitro, nenašla. Otvor nenašel ani Tomáš, kterého do neoprénu museli oblékali tři ženy. Jelikož bouřka se stále tvářila, že přeci jen udeří, vyvinul Tomáš dopoledne se sveřepým výrazem nejvyšší rychlost. Tuto rychlost však ještě zvýšil a sveřepý výraz se stal sveřepějším, když jsem nadšeně hlásila, že za námi na černé obloze vidím dvě tornáda. Bohužel byly přeci jen daleko, stejně jako dvě ploutve delfínů.
     
Jak to poněkud ironicky okomentoval Tomáš: To je dneska den. Záchod v hajzlu, tornáda v hajzlu, delfíni v hajzlu. Večer jsme dopluli na ostrov Vis, zatím nejkrásnější jaký jsem potkala. Šla jsem prozkoumat místní okolí a našla několik fotogenických okamžiků, jejichž krásu mi kazila tma a to, že jsem se k nim prodírala místní ostnatou flórou. Na zpáteční cestě jsem u mola narazila na babičku, která na silon s rybí hlavou lovila úhoře. Moc pěkná zábava pro důchodce trpící nespavostí, škoda, že to nemohu doporučit svojí babičce
Po návratu již posádka, krom Moniky, seděla v nejbližší putice a bratřila se se slovenskou posádkou. Nadšení Slováků vzrostlo, když se na scéně objevila Monika, profesionálně uvedená Luňákem, který poněkud zariskoval, když nechal Moniku přisednout k jejich stolu a následně k nejpřitažlivějšímu členu slovenské posádky. Monika se suverenitou a koketností, maskovanou nevinným kukučem, rozhodně rozproudila družbu, která byla zakončena na slovenské lodi zlikvidováním slovenské zásoby masa a snad v závěru i ostřejší výměnou názorů mezi Věrkem a někým, o které se mi nepodařilo nic bližšího zjistit.



Počasí:
Ráno ještě polojasno přes den strašné bouřky a vodní smrště, kterým se nám naštěstí podařilo ujet
Trasa: Otok Korčula Brna - Otok Vis Komiža
Upluto: 37 Nm na motor

Čtvrtek 5.6. 2008

OčAn:
           Ráno jsem si přivstala, abych ta fotogenická místa zachytila na přenosné médium, ale po návratu na jachtu jsem zjistila, že mé přivstání bylo poněkud zbytečné, neboť někteří členové posádky si prostě museli zakoupit doping v podobě čokolády, v důsledku čehož jsme propásli ideální čas k pozorování modré jeskyně, takže jsme vypluli pozdě, ačkoliv Tomovi se opět na tváři objevil sveřepý výraz v důsledku temné oblohy. Poněkud dotčen mými slovy, že jachta je malá a že jsem vyrostla četbou o větších plachetnicích a třímetrových vlnách sprchujících palubu, zapůjčil mi kormidlo a udal směr. Musím uznat, že za kormidlem je pocit na moři zcela jiný a i mé touhy po bouřce a tornádu poněkud ochably. Do modré jeskyně nás nepustily, neboť byly veliké vlny, takže jsme zakotvili o něco dále v zátoce. Jelikož se rozhodlo, že tam zůstaneme až do dalšího dne, vydala jsem se na průzkum ostrova s jednou plechovkou piva. Na ostrově žilo spousta živočichů, které potěšily mé oko zoologa, ale bohužel jsem nebyla schopna dokončit plánovaný okruh. Po marném zkoušení několika stezek, které mě vždy dovedly na vinici zakončenou neprostoupnou houštinou, jsem byla nucena vrátit se kudy jsem přišla, zmírajíc žízní. Sotva jsem ze sebe smyla prach cesty, již jsem byla naloděna na člun a odvezena na břeh, kde byla objednaná večeře, co jiného než olihně na žáru. Jelikož ostrov má pouze pět stálých obyvatel a lodě sem moc neplují, zhostil se kuchař místní restaurace svého úkolu se vší vervou, dokonce se navzdory 27 stupňům Celsia navlékl i do dvojřadého obleku a stůl s bílým ubrusem ozdobil ležérně pohozenými tykadly humrů, které někteří členové považovali za ostny dikobraze, ba i já jsem se nechala zmást k tvrzení, že jde o ramena ostnokožců. Šéfkuchař nadšen naším zájmem nás zavedl do kuchyně a vyfotil u grilu s propagačním tričkem. Již před večeří jsme pochopili, proč tolik toužil hostit nás vevnitř a ne na pobřeží. I zapřisáhlí nekuřáci prosili kuřáky, aby si zapálili a vydechovali kouř pokud možno přímo na jejich údy a zbavili je, po čerstvé krvi lačnících, komárů. Večeře byla výborná, olihně mi chutnali rozhodně více než v Lovišti a s postupujícím večerem a klesajícím obsahem meruňkovice, kterou jsme hostili šéfkuchaře jsem absolvovala dvě alba ubrousků s děkovnými nápisy šéfkuchaři- „ty ubrousky jsou celý můj život“ a následně nabídku k sňatku- „nejsem žádný fucker, hned jak jsem tě uviděl, uvědomil jsem jsi, že jsi ta jediná na kterou čekám“, abych s díky odmítla a nechala se Věrkem odvézt zpět na jachtu.


Počasí:  Jasno ráno nad Komižou bouřlivo
Trasa: Otok Vis Komiža - Otok Biševo zátoka Biševská Luka
Upluto: 10 Nm na motor

Pátek 6.6. 2008

OpAn:
           Do naší posádky přibyla Danuta, jejíž posádka nás opustila předešlého večera pod záminkou, že Luňák musí v sobotu na svatbu. Její přítomnost zřejmě způsobila, že jsme vypluli velmi brzy a bylo mi líto, že jsme nemohla napsat na ubrousek, že šéfkuchař není žádný fucker a umí dobré olihně.. Pluli jsme na plachty (do jejich ovládání jsem za celou dobu nepronikla) a na motor a Tom mi opět zapůjčil kormidlo. Jelikož jsme pluli docela rychle a foukalo, byl zážitek z kormidlování o to větší. Vzpomínala jsme na knihu stařec a moře a jeho boj s větrem a mořskými vlnami. Po cestě jsme ještě natankovali, opět pronásledováni bouřkou a já vyzkoušela místní sprchu-konečně. Tak jsme zdárně dopluli do Splitu, letmo zakousli čabajky a vydali se do víru města. Při zpáteční cestě na jachtu jsem suveréně vstoupila na vedlejší loď, abych po několika nejistých sekundách seznala svůj omyl, neboť její obyvatelé mi nikterak nebyli povědomí. Omluvou je, že byla taky oranžově laděná… Monika jediná zůstala na lodi, soptíc, že zbylé potraviny musí balit sama, zatímco my se veselíme. Ráno Věrek probuzen prvním políbením slunce v šest ráno burcoval, že musíme balit, což ale našeho zkušeného Toma nevyvedlo z míry a dál spokojeně pochrupoval. Měl recht, protože si pro loď přišli až tak o půl deváté a několik hodin trvalo, než místní borci rozmontovali naše WC a definitivně rozhodli, že si za to můžeme sami. Po rozlousknutí této záhady jsme se konečně vydali domů.




Počasí:
Ráno zataženo bouřlivo odpoledne polojasno na večer krásně
Trasa: Otok Biševo zátoka Biševská Luka - Vis - Uvala Milna - ACI Split
Upluto: 49 Nm Ráno na motor po poledni plachty + trochu motoru na zrychlení


Upluto celkem: 192 Nm

© 2008 Tomáš Peslar