Lodní deník Elan 45 se spinakrem 3.5.- 10.5. 2008

Tak je to tu i letos. Ale letos to bude o hodně pestřejší, protože jsme vyrazili nejen na Baotič Open Days do Biogradu na Moru, ale hned jsme tam zůstali a jeli se podívat do maríny Nerezine na Malém Ljošinu a sledovali jsme, jak bylo Hippo natřeno,hozeno  jeřábem na vodu a pak už jsme jachtili okolo Rabu.. Takže, když jsme po týdnu plachtění dorazili na sraz do Sukošanu, byli jsme už rozježdění pohoupaní a bylo to fajne. Posádka byla tentokrát pečlivě vybraná a složena tak, aby všichni měli zájem naplout co nejvíc námořních mil, které by se mohli v budoucnu hodit. I letos byli nakonec nevyhnutelné změny a  dopadlo to takto…  

A bylo to - týden v Nerezine utekl jako voda a v naprosté pohodě s Tomem a Evičkou. Je pět ráno vyrážíme z Nerezine na první trajekt zpátky na Krk, potom na pevninu a na dálnici do Zadaru. Po několika kilometrech potkáváme zbytek posádky v Tranďáku,jak si to trandí směr Sukošan. My odbočujeme do Zadaru a najít kapitána Zdenka v Ecos yachtingu není nic težkého. A tak mu necháváme klíče od auta, aby si mohl napakovat věci a rychle vyrážíme do Zadaru na trh,do Gastry, na internet, na jídlo, na věž a na všechno oblíbené co tam máme.. Vracíme se kolem jedné a po naložení všech věcí vyrážíme směr Sukošan...  JJJ

Sobota 3.5. 2008 - Smůla nebo štěstí? Kdo ví, ať napoví!

Jsme tam a marina, i když je hodně velká nedává mnoho šancí na zabloudění a Elan jachting nalézáme bez problému je to malá buňka před molem, kde jsou kupodivu vyvázány jenom Elanky.. překvapivé…Se Zdenkem bereme pasy papíry a jdeme přebrat loď.. nebyl žádný problém, prostě pohoda všichni se usmívali papíry byli nachystané loď připravená umytá krásná nová s LCD televizí a DVD přehrávačem na stolku jablíčka a olivový olej, vše v bílé kůži pro zajištění naprostého konfortu tam byl radar... Tak jsme přebrali papíry, zaplatili kauci, podepsali že nepojedeme pod most a nebudeme na lodi zlobit a už jsme si šli nosit věci, když tu ejhle:
Zdenek:  "Kde je spinakr???"
Manager Elan yachting: "Na této lodi není, nikdy nebyl a nikdy nebude spinakr, protože majitel lodi si to nepřál.."
Tomas: " Jak to, když jsme si objednali loď se spinakrem??"
Manager Elan yachting: "Vždyť my jsme do Prahy psali, že ta loď nemá spinakr??? Tak jeďte bez spinakru.. "
Tomas: "A nebude to nuda, když to je spinakrový kurz??? "
Manager Elan yachting: "Hmm... hi hi, ha ha tak to asi bude nuda... "
Tomas: " Máte jinou loď??? "
Manager Elan yachting: " Ano máme, ale běžte se na ní napřed podívat.."
Tak se na ní jdeme podívat. Je to zcela jiná káva.. Loď je čtyřletá ošuntělá bez radaru, skříněk na oblečení a jak později zjistíme tak i bez vody.. Nicméně je na ní spinakr takže není co řešit. Vrátili jsme se do chartrovky a naše rozhodnutí vyvolalo u všech značné zděšení.. Rozhovor servismena s managerem:
Servisman Juro: "Tak co co si vzali?"
Manager taky Juro: " Janu.. "
Servisman Juro: "A proč?"
Manager taky Juro: "Kvůli spinakru..
Servisman Juro: " Ježíš Marja!! "
Manager taky Juro: "Mnooo!" 
Loď nebyla uklizená, nešel alternátor a kotva, postele byli promočené. Později jsme zjistli, že byl naražený stěžeň a nešel spinakrový výtah, pro použití spinakru chyběli dvě zadní vinšny, lednička moc nechladila, byla polámaná hřídel, chyběli ložiska v převodovce a prokluzoval klínový řemen motoru. Motor tak rezonoval a hlučel, že jsme s toho málem dostali psotník....
Nicméně toto všechno jsme zatím nevěděli a spinakr na ní zatím jako by šel dát tak jsme jí vzali a těšili se na super plavbu.... Elan 45 - Jana. Čekáme jen jak jí uklidí a zprovozní, přebíráme pakujeme a jedem. Nevzpomínám si jestli jsme něco řešili ještě před vyplutím, kromě krátkého přípitku, kde jsme neopoměli na Neptuna, zdar naší plavby a vztyčení státní vlajky. Za asistence okolních lodí vyplouváme s krátkou zastávkou u benzinky, kde kupodivu dobíráme pouze 5 litrů z čehož jde jasně usoudit, že je začátek sezóny  a na vodui zatím jezdí jen jachtaři a né chartraři z polska, izraele a jiných šetřících oblastí.. Zdenek zkouší chvíli manévrovat v blízkosti benzinové pumpy, což nám během chvilky místní pumpař vymluví, takže jedem.. Na moři pofukuje svěží večerní vánek loď po oplachtění nabírá rychlost pěkných 5 Kn a křižujeme, až skoro do Zadaru, kde vítr po západu slunce padá a jsme nuceni motorovat. Noční hlídky jsou rozděleny s ohledem na předešlou řidičskou noc. Začíná Jiří s Vláďou, kterří toho nařídili nejvíc a zatím si myslí, že mají jako tu nejlechčí nakonec se ukáže že mají tu nejzajímavější. Musí nás totiž již za hluboké tmy bez gps navigace vyvést na otevřené moře Molatskou užinou, kolem známeho vraku, což se jim po drobných peripetiích povede.. Zdenek už je na vlně červeného vínka ukazuje fotečky z minulých plaveb a noční pohled na vrak nám nechce ukázat.. To už je ofšem neděle ráno - první službu má právě kapitán s Ladou...

Počasí: Polojasno - větrno - až se Zdenek bál vyplout z mariny – po západu bezvětří..

Trasa: Sukošan - Moře u Dugeho otoku

Upluto: 30 Nm - převážně na plachty trochu motor.

Neděle 4.5. 2008 – Foukej, foukej větříčku

Zkusil jsem jít spát, ale dnes jsem v různém sledu vypil několik šálků silné kávy. První na Jadrolinii cestou na Krk, potom v Zadaru, další v Sukošanu a poslední jsem si uvařil na lodi před vyplutím, tu naši z italského kávovaru.. Takže výsledek´= spánek nula. Vracím se na palubu trávím konec služby se Zdenkem, potom chvilku z Danutou to ještě pořád jedeme na plachty. Sice už to není žádný rachot, ale jak to přeberem my s Tomem ve čtyři, tak to padá na nulu a stojíme.. Pokyn zní, že pokud bude bezvětří více, jak hodinu smíme zapnout motor.. Krásně se rozjasňuje a je čím dál tím líp vidět. Zezadu se na nás řítí nějaké světlo - říkám Tomovi, ať se podívá, že na nás jede loď - nereaguje - asi spí.. "Tome zezadu na nás frčí nějaký barák!" opakuji ještě jednou a důrazně. Nic, myslí si, že jsem blázen.. Tome zezadu na nás jede asi Jadrolinie upozorňuji ho v okamžiku, kdy je loď obřích rozměrů od nás cca 150 metru.. "No jo, ty jo proč mi to neřekneš dřív?"
Takže zapínáme motor, aby nás vlny za Jadrolinii nerozkopli. Pak už jedem chvilku na motor a snažíme se ujet pochmurné oblačnosti. Na palubu se vykutálí Jirka, včera když obdivně prohlíželi kapitánovy fotky, tak požili několik lahví červeného vína a je trošku rozcuchaný. Když odjišťuje zadní zábradlí, čupá si na zadní plošinu, pouští se všeho čeho se před tím držel a začíná si oplachovat obličej mořskou vodou modlím se jidyš, aby to dobře dopadlo a nemusel se točit, včechny budit a vracet se pro něj. Zabralo to. Přestal jsem se modlit, když vběhl do salónu nalil si ranní dvojdecku červeného a vyskotačil na palubu. Zakopl a červené je všude na bohu na podlaze na dveřích a tak.. Jsem se mohl ještě chvilku modlit to by mi neublížilo. Takže to sprchuje utírá a tak no. Večer než jsme šli spát, tak kapitán ještě trochu zašachoval s časy jednotlivých služeb, takže nebylo jasné kdo kdy a hlavně do kolika jí má. Měli jsme s Tomem, až do devíti, kdy se začali všichni, tak nějak přirozeně probouzet čili pěkných pět hodin  A pak už byli ma palubě všichni a já se odebral do hajan. Jsem vzbuzen na oběd a pak celé odpoledne plachtíme je to prima.  Vytahujeme spinakr nějak to nejde nahoru, ale to ještě jako spinakroví panici a panny nevnímáme nijak kriticky. Povede se to oplachtit a loď letí po moři jako vznášedlo. Pomalu se za kormidlem střídáme všichni. Obeplouváme Jabuku a letíme dál , jak stabilně fouká zvedají se na moři pěkné vlny a když dojíždíme na večeři za ostrov Svetac jsou už pěkný metrovky, který když nás dostanou do skluzu ukáží na přesné GPSce velice slušných 12,2 Kn. Těsně před ostrovem potkávame tři rybáře na malém člunu a Zdenek poprvé slušně machruje, když ze spinakrem najede na loď tak blízko, aby se jim dalo podat pivo. I přes metrové vlny se to zatím podaří bez úhony. Schováváme se do závětří Svetacu a sundaváme spinakr - nejde dobře ani dolů. Radim dostává první hysterické záchvaty a křičí na nás pokyny, které se snažíme vykonávat. Bohužel vše je trošku pomalejší a tak prostě křičí no.. Uvařili jsme v závětří ostrova. Zdenek si nevšiml, že jsou všechny lodě vyvázány na břeh dlouhými lany a tak ho na poslední chvíli upozorňujeme, aby se nenamotal. Zdárně objíždí. Za ostrovem je schovaných přes dvacet rybářských lodí a všechny jsou řádně zakotveny a přivázány k břehu. Zkoušíme zakotvit, ale z lodí to tak mlátí, že radši vytahujeme kotvu a já s Tomášem brouzdáme v závětří tak dlouho, dokud se všichni včetně nás nenají. Při večeři proběhlo rozdělování služby. Dostáváme s Tomem, jak tvrdí kapitán Zdenek, tu nejlepší od 2,00 do 4,00 ráno. Vzhledem k tomu, že jsme ráno jeli 5 hodin a všichni se parádně vyspali a my stávali už po jedenácté na oběd a naspali jsme za poslední dvě noci cca 3 hodiny, ostře protestuji čímž jsem jasně dočasně vyloučen se sychronizovaného kolektivu. Ale ustojím to a máme službu znovu až od čtyř do šesti. A tak loď oplachtíme a vyjíždíme ze závětří ostrova. Na moři jsou vlny jako kráva a loď jede na zadoboční vítr 9,5 Kn i bez spinakru. Vůbec nerespektuje vlny letí přez ně jako by tam žádné nebyli což je velice příjemné. Po chvilce jízdy si bere kormidlo Zdenek, který má službu po nás jsem šťastný a jdu si lehnout. V noci se ještě párkrát vzbudím a když kontroluje Danuta houknu na ní po zkontrolování GPS: "Jedeš po prd...! " a ona na to: " Já vím." a já: "tak to je v pohodě!" a jdu zase spát. Do služby nás budí Jirka z Vláďou. Má obdobný průběh jako den před tím, ale to je už jiný den. 

Počasí: Ráno zezadu zataženo s mírnými přeháňkami, které nás nedohnali a přes den polojasno s lehkým větříkem..

Trasa: Dugi otok - Kornáty - Jabuka - Svetac - směr Italie

Upluto: 105 Nm - převážně na plachty občas motor.

Pondělí 5.5. 2008 Ojojoj bože moj!!!

Takže standard nefouká. Stojíme čekáme, jedinej rozdíl je, že Kvér (Tomas) se začíná na lodi orientovat a chytá se na některý moje ftípky, takže začíná být pohoda. Pojídáme několi musli tyčinek Lada nebo Danuta, omlouvám se nepamatuji si přesně, nám vaří čaj a Lada přebírá kormidlo na obzoru vystupuje sluníčko na jedné straně a  Palagruža na druhé straně, Je fantastický východ slunce(viz. slunce s klikou). Ještě chvilku se tam plácáme dokud nepřijde Zdenek na palubu, ale pak to nevydržíme a jdem to s Tomem zalomit. Neprobudí mě ani průjezd kolem Palagruži - prostě nemohu.. Zbudí mě, až rychlost spinakru. Po chvíli fantastické jízdy se k nám připojí velké stádo delfínů. Je to fantazie stojí za to se podívat na video (je na titulní straně eSki.cz) je to jako national geography. A jedeme. Všichni jsou na palubě a Zdenek to poprvé přeplachtí. Zažil jsem to, ale jenom z 57 metrovou genou, ze 180 metrů čtverečních spinakru to má úplně jiné grády. Danuta se na lodi udržela jen tak tak. Loď byla převrácená o víc než 45 stupňů.. Ustáli jsme - rychlost roste sílí vítr - zvedají se vlny. Klidíme se s Danutou a Kvérem z paluby. Zdenek přenechává kormidlo Radimovy ten to během deseti minut otáčí na bok dvakrát loď je zjevně přeplachtěná a je nutné ji refovat respektive stáhnout spinakr. Říkám opakovaně Zdenkovi, aby to udělal nereaguje přebírá od Radima kormidlo a zasněně čumí do dálky. Vítr dál sílí a s pohledu z kajuty na záď se za naší lodí zvedejí vlny, které sahají Zdenkovy, až k hlavě. Vzhledem k tomu, že jedeme do předu jako raketa a loď vlny přeskkuje nemůže je vidět ani slyšet. Ještě dvakrát to otáči na bok. Řvu, aby stáhl spinakr... Nic jede dál jako šílenec. Padá noc a tma. Spinakr se rozhodl stáhnout, až když byli vlny dva metry a rychlost větru dosahovala v nárazech 40 Kn. Kluci si dávají záchrané vesty a oblíkají se do uvazů, aby se na přídi mohli k něčemu přichytit. Celkem v klidu Zdenek vysvětluje co mají přesně dělat. Kvér odmítá jít na palubu, že ještě moc mladý na to, aby umřel. Spouštíme akci. Vytahujeme genu a kluci mají vyvlátý spinakr stáhnout pod genou. Vlny jsou tak velké, že loď nejde udržet ve směru a tak to spinakr pravidelně podfukuje a dostává do neuvěřitelného záběru. Z přídě se line histerický Radimův křik: "Nejde to!" Zdenek celkem rezignovaně, dle mého názoru měl tak sucho v krku, že vůbec  nemohl mluvit odpovídá: "To musí jít..." No, ale ono to nejde a celkem dlouho se kluci moří. Vítr jim ohromnou plachtu opakovaně vytrhává z rukou. Situaci pomáhá zásadním krokem řešt Vláďa, který svou obří silou nalehá na spinakr a pomáhá ho klukům sklidnit a zbalilt do přední díry. Dostali ho dolů naštěstí.. Radim hlási díru na spinakru  minimálně metrového rozměru. Nikdo nemluví loď se zmítá ve vysokých vlnách. Přebíráme s Kverem řízení máme zrovna službu a všichni se pomalu vytrácí až zůstaneme na palubě samy. Vítr naštěstí slábne, ale moře je neskutečně rozbouřené jsme kousek před Dubrovníkem u majáku Sv. Andrija. jedeme jen na Genu na zadní vítr a snažíme se udržet loď ve směru. Tomas se mě snaží přemluvit, aby jsme otočili genu na druhou stranu. Snažím se ho přesvědčit, že je to blbost nedá se a tak to musíme vyzkoušet. Že to byla hloupost pochopí hnet a kašle na ješitnost, takže to zase přetahujeme zpátky. Docházejí nám síly, už ani jeden z nás nemůže.. Jsou dvě ráno a do Dubrovníku necelých 8 Nm. Naštěstí se budí Zdenek a s radostí mu to předáváme. Okamžitě mizíme v kajutách. Zdenek to po chvíli plácání ve vlnách  nevydrží a startuje motor (pokud loď jede pod dvanáct uzlu tak ho to zjevně nebaví::)) do Dubrovníku dorážíme kolem půl pátý, ale to se dozvídáme až druhý den ráno... Kotvíme v ACI maríně Dubrovník začíná pršet..Zdenek s Jirkou a Vláďou otvírají první láhev červeného, zapalují svíčky a krájí uzené... Asi se schyluje k parádnímu mejdánku.. Co taky dělat po takové noci, když Vám Neptun zanechá všech osm životů!!! Myslím, že za všechny - Díky Neptune - už budeme pokorní!!!

Počasí: Asi bylo celý den pod mrakem k večeru velice větrno a na jadran nezvykle vysoké vlny.. Možná, že proto Ti rybáři nevyjížděli na moře..

Trasa: Kousek za Svetacem  – Palagruža – Dubrovník 

Upluto: 145 Nm – Vše na plachty hodně pod spinakrem 

Úterý 6.5. 2008 Ty vole, to je ńáky pěkný město není to Dubrovník? 

No jsme v Dubrovníku a venku poprchává. Vevnitř párty, pánové už mají slušně našláplé a karton za sebou.. Jdu do sprchy v drobným deštíčku se zalepenýma očima. Pocit je to i po těch dvou dnech famózní, sprcha teplá, tak si lebedím. Zpátky na lodi k snídani je chleba s paštikou a borůvková marmeláda se sýrem a salámem což vzbudí tradiční obdiv a taky vaříme kávu. Potom se mi podaří zvednou Zdenka, již v pokročilém stádiu, abychom odnesli spinakr k opravě. Napřed ho neseme ve dvou což se mu nelíbí a bohatýrsky si ho háže na záda. V okamžiku, kdy si ho hodí na záda je mu molo uzké, šněruje od kraje ke kraji a začíná rudnout jak kdyby na něho šel infarkt. Musím se vnitřeně smát, ale navenek udržuji tradiční pocker face a sám se sebou se vsázím, jak dlouho todle může vydržet.. No moc ne poslední zamotání nohou a zhazuje ho a do chartrovky to musím odnést já:::((( V chartrovce nám sympatický manager slíbí, že se do odpoledne na to mrknou. A tak se můžu v klidu vrátit obliknout a vyrážíme na autobus směr Dubrovník. Poprvé jedu chorvatským MHD za 20 kun paráda. Do old townu dorážíme poměrně brzo, takže ulice zejí prázdnotou vzduch svěže voní raním deštíkem a obchodníci pomalu připravují svoje krámky k otevření. Město připomíná starobylý Jeruzalém, jen po věřících a arabech tu není ani památka a tak je atmosféra daleko příjemnější. Po chvíli bloumání dostáváme chuť na kávu a tak na náměstíčku připomínající výjev z šifry mistra Leonarda zalézáme do kavárničky, ve které jsou jenom dva chorvatští malíři a vrchní zjevně po včerejším fetu. Káva a záchodky jsou vynikající a to je vše co vlastně potřebujeme. Ještě chorvatský bulvár, ve kterém je vyfocený John Travolta, jak si to mašíruje s kufry někde v New Yorku. Když jsme opustili tuto útulnou kavárničku ulice již byli prohřáté sluncem a narvané lidmi. Ne normálně, ale jako na Staromáku před orlojem - bylo to nepříjemné. Rychle jsme doprohlédli zbytek celkem malého městečka a snažil jsme se všechny přemluvit, aby jsme se vrátili na loď a co nejrychleji vypluli. Tak ještě poslední romantický pohled na zahradu s pomeranči v podhradí jejíž výhled ústil do moře, poslední kopeček zmrzliny a hurá na socku. Autobusy jsou čisťounké a útulné, jen by mne zajímalo kolik chorvati berou protože 20 kun je hodně za deset minut parády a ta dálnice je na můj vkus taky neuvěřitelně drahá..Cestou začíná pomaloučku a nenápadně pršet. Když jsme vystoupily u ACI mariný byla průtrž mračen v plném proudu, tak jsme stihli jen doběhnout pod střechu benzinky a tam jsme vyčkávali jestli přestane. Nepřestalo! Přebíháme do mariny,  kde je obchůdek se vším co potřebuješ na loď. Kochali jsme se určitě víc, jak čtvrt hodiny, ale nakonec jsme odolali pokušení a nic jsme si neodnesli. Máme doprohlíženo a pořád hustě prší tak šup vedle do marinovské putiky na kafíčko, a protože už bylo hodně po poledni svrhlo se to na oběd. Kolem třetí dojídáme a po dešti, už nebylo nikde ani památky. A tak jsme mohli vyzvednout spinakr, který jsem odmítl zaplatit a taky jsme zaplatili za marínu 500 kun to si prosím rozmyslete jestli tam pojedete. Stáli jsme tam cca osm hodin a dopadlo to takto. No a po návratu na loď nás čekalo lehké zděšení, protože kluci sice zakončili párty a vytuhli, ale zapoměli zavřít loď a uklidit věci co se sušili. V salónu bylo cca 5 cm vody a všechny věci byli durch mokré...mnooo díky kluici to bylo supr. Pak se Zdenek ještě strašně divil, že jsme nezaplatili spinakr? No Zdenku za chyby se platí ne a to byla naše chyba, že jsi to stahoval tak pozdě?? Ale zas na druhé straně vzhledem k tomu že jsi si nepamatoval že jsme jim tam ráno nesli karton piv tak jsi se trochu divit mohl::))))
Ještě jedna sprcha, aby námořníci byli zas na chvilku voňaví, vytáhnout Kvéra nahoru na stěžeň, aby tam zkontroloval, že je stěžeň pěkně naraženej a že ten spinakrovej výtah prostě fungovat nemůže a super fotky zezhora z toho stěžně a už vyplouváme. Co by na Dubrovníku mohlo být asi zajímavý je pohled z moře na hradby, ale vzhledem k tomu, že kluci po cestě očumovali lodičky nacvičovali MOB a dělali tisíc dalších věcí, tak jsme k hradbám dorazili až za tmy a bylo z toho prd. Snad příště.. Vyplouváme Tomas ještě chvilku jede já mizím a jdu spát, jsem hotovson zase jsem spal je pár hodin a celý den něco tvořil. Ráno se budím a jedem to je už ovšem zítra. Já se vždycky rozepíšu a pak nevím, kdy skončit.

Počasí: Přes den v Dubrovníku polojasno spíš slunečno v maríně zamračeno s průtržemi večer jasno vlnivo!

Trasa: Dubrovník – Lastovo – Ubli

Upluto: 42 Nm – nur mit plachta

Středa 7.5. 2008 Nejen v Ubli se pobli...

Ráno nás po hodině jízdy zase dostává famózní východ slunce. Viz. ten maják v slunci. Jsme kousek od Lastova, kam zajíždíme do vesničky Ubli, dotankovat zásoby dokoupit chleba, jogurtíky a tak, se mrknout na vesničku kterou Jirka poblil. No, ale to je přeci jiný příběh. Nebo má Jirka na tu vesnici alergii, protože i letos mu tu je po tom včerejším mejdánku v Dubrovníku, který večer lehce přikrmil několika pivečky a několika lahvičkami vína s panáčkem slivovičky na závěr tak zle, že nemůže ani ležet na jednom místě ani sedět či dokonce zvracet. Tak se prostě pořád přesunuje z jednoho na druhé a potom se snaží stát a sedět a něco dělat a je to prostě strašný ta kocovina no vždyť to známe.. Dokonce odpoledne, když to Danuta psychicky nevydrží a nese mu nějaké prášky na spravení tak tvrdí, že má mrtvolně studené ruce což svědčí o tom, že Jirka to myslel v posledních dnech s tím chlastem opravdu vážně::)) Bude mu blbě ještě v poledne, odpoledne a taky večer, ale v noci na hlídce, už to bude lepší a ráno si dá červené né kurde vždyť je to chlap z Moravy tak to včera nesedlo, no::)) 
Jsme v Lastovu nacvičujeme kousek od celnice manévry, všem to přepichově jde nejlíp samozřejmě Zdenkovy, který jako obvykle většinu manévrů, alespoň dokončí, když ne uplně provede::)))  a pak to taky hodně šlo Vláďovy to bylo fakt machrovský je to starej mořskej vlk. Když po dvou hodinách manévrování v naprosté kose, protože v zátoce je stín a zima jak řiť jako řiť a ne řiď jako řiď, otevřou benzinku konečně natankujem a můžem vyjet vedle omrknout zátoky bunry a tak. Taky tam děláme deviaci kompasu a trochu blbnem s teorií. Když vyplouváme na moře jdu si lehnout nevím jestli jenom já, ale začínám toho mít plný kecky. Nikdy nespíme víc jak čtyři hodiny v tahu a občas nějaký ten adrenalín, jídlo taky nic moc no tak padá únava. Probouzím se nevím kdy a nevím jak jen vím, že mě probudí strašný rány přídí do vln lóď jede rychle a na palubě na sebe něco pokřikují. Když to omrknu zjistím, že je rozjetý takový divný MOB Jirka totiž ztratil další čepici (tuto plavbu je to teprve druhá) takže pohoda. Zdenek se znovu kous a tak už jedem pulhodiny nazdařbůh zpět a hledáme. Nutno dodat, že se to padařilo a čepici jsme po třičtvrtě hodiny objevili z čehož plyne, že pokud budete chtít utopit tchyni dělejte to pořádně skoro vždycky ten předmět najdete:)) No a pak se moře rozbuřuje ještě víc. Zvedají se opět naše oblíbené velké vlny se silným větrem Zdenek si navlíká holínky a jachtařskou zimní bundu a brumlá pod vousy něco o ideálním jachtařském prostředí na což nikdo neskočí a všichni mizí v kajutách dokonce Jirka říkal: "Ty vole von to na nás zase zkoušel!!"
A já: "Co na Vás zkoušel ty vole?" (já furt a každýmu říkam vole dokonce i Danutě:je to děs:(() Jirka: " No že pojedem ze spinakrem."
A já: "No a ustáli jste to né."
Lada: "Né neustáli voni to chtěli rozbalit, ale já jsem řekla, že je nás málo a vyhnala jsem je z paluby!"
Tak to by bylo díky Lado. Loď jela i tak jako šíp a příď mlátila do vln jako do betonu chvilkama jsem měl pocit, že se rozpadne. Večer jsme měli službu z Tomem hned z kraje byli vlny jako kráva, ale naštěstí jsem se schovali za Vodnjak a tam to během chvilky úplně přestalo foukat, tak jsme zapli motor a traktorovali. Traktorovali jsme až do rána nebylo to moc těžký kurz byl zadaný a loď jela úplně rovně. To už bylo Jirkovi hej...   

Počasí: Ráno při manévrech v Ubli kosa jako prase - přes den vítr a velké vlny

Trasa: Lastovo – Susac – Vodnjak – Splitská vrata

Upluto: 82 Nm na plachty v noci na motor 

Čtvrtek 8.5. 2008 Konečně trošku pohody

Jedem pro vodu je to celkem neuvěřitelný loď má nádrž na 520 l nikdo se nemeje, vaříme skoro všechno z mořský nebo z petek, nádobí umýváme z mořské pumpy a furt nemáme -další záhada této famózní lodičky. Nevadí Zdenek chtěl jet na Zlarin, tak jsem ho přemluvili na Prvič Luka, kde je to lepší protože jsme tam byli. Hnedka se jdem projít a na kafe a pozdravit starý známí a oběšenou ženu, která tam pořád visí a taky na zmrzlinu. Když sedíme na kafi a jdu na záchod, nesvítí tam žárovka, tak ji musím holkám chorvatským vyměnit, protože oni tam nedošáhnou. Na pláži leží osamělé dvě turistky, tak u kávy čekám jestli budou prsíčka, ale nebudou jsou asi z Německa. Taky potom ještě zkoušíme jestli někdo nemá vysílačkový komplex. Nikdo nemá všichni tak nějak vysílat umí jen jsem si všim, že Zdenek jak večer po několika červených decinkách vysílal do etheru vlnění, tak si to mluvítko přikládal k uchu - to bude asi nějaká nová metoda..::)) Když je všechno o.k. a Roman Verba, na kterého tu už dvě hodiny zarputile čekáme nás z ledovým klidem fakuje tak se přesouváme na něho čekat do vedlejší zátoky, která je na Tilatu a už jsme tu několikrát byli a je to tu pořád stejně pěkné juchuchu.  Koupem se, vaříme, popíjíme,  Zdenek je v ráži navléká na sebe potapěčské vybavení a mizí na několik hodin pryč. Mezitím k nám zakotví takový americký obr na jehož palubě jsou prsíčka, ale slečna si je dlachní v rukách tak nevím proč si je radši nedá do plavek. Jedem, Zdenek objevil někde nějaký šutr, jenže jak byl rozvíněn tak si nepamatuje kde a než ho najde uplyne další půl hodina. Nevadí nespěcháme dokonce jsme se s posádkou domluvili, že se jedeme do Tribuně na zmrzlinu asi, už dochází síly všem..
Byl to, ale supr nápad. Přistáli jse  na městském molu hned vedle hospody a je to fantazie. Zmzlina výborná městečko čarokrásné a velká odpolední pohoda. Pivo, limo jen párky tu nemají, taky pěkný kočenky trošku byli drzí, když jsem je fotil, ale jen v rodném jazyce a to si mohou dovolit prté tomu já nerozumím. A už jsem zase zpátky na lodi a vyplouváme kolem Kornát zpátky na moře. Vlaďa hraje na kytaru, Zdenek spí je pohoda fantastická všichni sedíme a vychutnáváme západ slunce. (Jirka rozbíjí několik skleniček, převrací misku s burákama a rozlívá pivo.. ne to je sranda to by se mu přeci nikdy nemohlo stát:::)))  Projedeme nebezpečnýma mělčinama na moře, kde se rozfoukává stabilní vítr kolem 12 Kn a ten vydží celou noc až do rána. Dohoda je - jedeme k Sestrici, proplujeme úžinou a za úžinou zakotvíme. Zdenek chce kotvit v zátoce Modri bok, ale nakonec souhlasí se Sestricí a zátokou za úžinou chtěl bych to vidět v noci a proplout to na světla to může být žůžo. Jsme domluvení, že mne po jeho službě vzbudí  a my s Tomem pojedeme dál. Naštěstí, protože cítím zradu nejdu do kajuty a zůstávám pospávat v salónu. Vzbudí mě Danuta, když jde na záchod a ptá se jak to vypadá. Je půl třetí a Zdenek znovu kotví v zátoce Modri bok. Tak se zvedám přebírám loď budím Toma a dodržuji večerní dohodu. Kousek před Sestricou končí ve svítání vítr a musíme zapnout motory.. Zase - to je přeci už pátek den, kdy se toho relativně hodně stane..

Počasí:  Jasno krásně dokonce i na koupání

Trasa: Šolta – Žirje - Prvič Luka - Tribuň - Křižujeme před Kornaty směr Sestrica

Upluto: 90 Nm na plachty naprostá bomba počásko 

Pátek 9.5. 2008 uuups a je to!!!

Takže Sestrica brzo ráno. Trošku mě to zklamalo ve dne je maják majestátný a měl by ho vidět každý správný námořník. A určitě je hodně námořníků, kteří ho viděli proklatě rádi, když se po dni stráveném na rozbouřeném moři mohli za ním schovat do oázi kotevních a bezvětrných možností. Nás přivítal lehce ponurý a ještě rozespalý bez sluníčka a šťávy života, kterou za jasného dne rozdává. Projeli jsme kolem bez většího nadšení posádky. Většinou všichni ještě pospávali nebo se nehodlali vzrušovat. Co nás ovšem dokonale probudilo byl průjezd úžinou, která byla zalitá právě vycházejícím sluncem a do fotoaparátů se nám nalilo několik neskutečných kýčů. (jeden z nich je pod dnešním dnem). Pak jsme zakotvili "za rohem" a paluba se pomaloučku začala vylidňovat a lidé se ztráceli k zaslouženému odpočinku.
Když jsem se probudil na palubě si četl Láďa a Lada nějaké noviny. Skočil jsme do vody což bylo hodně osvěžující úplně jiná liga než na Tijatu. Prostě ještě květen. Pak jsme ale strávili překrásné, slunečné dopoledne na palubě plné pohodové snídaně a povídání, prostě relaxu jaký k lodi neodmyslitelně patří. Je to bomba si po pěti dnech ostré jízdy jen tak lebedit v zátoce. Taky jsme skočili se Zdenkem na nějakou tu teorii a povídali jsme si o vlnách a počítali příklady a probírali skrypta.. Nakonec ještě oběd a pomaloučku vyplouváme. Na moři svěže pofukuje kolem dvaceti uzlů i když Zdenek tvrdil, že to není možné, že ten windmetr blafuje. Začali jsme vytahovat spinakr. Spinkarový výtah byl, už úplně hyn, tak jsem to vytahoval skoro deset minut. Před vyplutím jsme se jasně domluvili, že strávíme odpoledne nacvičováním vyndavání a stahování spinakru. Po prvním vytažení mi bylo jasné, že je to utopie, protože spinakr nešel, ani nahoru, ani dolů. A taky nám chyběli spinakrové vinšny. Když jsem převazoval zelenou otěž z vinšny na genu na vinšnu na hlavní plachtu, podfoukl mi tu ohromnou plachtu vítr, spinakr se rozevřel do svého neuvěřitelného objemu, zelené lano mi vyklouzlo z ruky, která byla oděná v jachtařských rukavicích a lano neuvěřitelnou rychlostí a silou mi popálilo všechny konečky prstů, které rukavice nechrání. Bylo to až na maso a ještě teď, když píšu ten deník tak mi na klávesnici občas odkapává krev tak si to musím vždycky zalepit. No snad se mi to do svatby zahojí:).
Jedeme pod spinakrem a Zdenek začíná šibalsky zkoušet napřed holky Ladu s Danutou a pak i kluky, kde jsou mělčiny. "No tak Lado, řekni nám, kde je další mělčina?" "No ta je asi támhle". "Výborně a teď nám řekne další mělčinu Danutka"... "Mnnoo asi táámhle".. "Výborně Danutko.." A tak dále, až jsme tak nějak všichni věděli, kde které mělčiny jsou.  A najednou jsme v dálce uviděli katamarán. "Uděláme ho!" zablískla se Zdenkovi v očích známá jiskra a tak letíme jako o život ve stopách katamaránu. Za necelou hodinu předjíždíme nádherný Lagoon s rakouskou posádkou. Katamarán je v chartru Pitter yachting a jmenuje se Julius Caesar (píšu si to sem prté nás z toho katamaránu fotili a já bych chtěl získat, alespoň jednu fotku naší lodě se spinakrem). Potom ještě zkoušíme řízenou halzu na druhou stranu což se celkem povede, stahujeme motor a zaplouváme do Vrgady, kde chvilku holdujeme večernímu koupání je to ledový jako čert a taky ještě teorii a večeři. Kolem půl sedmé vyjíždíme na moře kurz Biograd na Moru, kde je benzinka  a chtěli by jsme dotankovat. Zcela s tím, jak nás to Zdenek celý týden učil, aby jsme jezdili max na 2000 otáček a nepřetěžovali motor, tak teď vokulí motor na plný koule loď jede v záklonu 9,5 uzle a mizí v podpalubí. Říkám Kvérovy: "Pojď se vsadit že v Biogradu bude benzinka zavřená a letíme tam uplně zbytečně!". Takže letíme na plný koule motor nám málem vyskočil z lodě Kvér čumí do dálky a najednou říká: "Hele trajekt...Uděláme ho!!" a šibalsky na mě mrkne. V Biogradu je benzinka zavřená. Tak zpomalujeme vypínáme motor a začínáme jachtit. Je krásný vlahý večer jsme kousek od Biogradu, kde je to jedna velká mělčina pod plachtami plujeme pěkný čtyři uzle a najíždíme na ostruvky. říkám: "Točíme né?" A Zdenek v klidu najíždí, až těsně k ostrůvku a pak to otočí na poslední chvíly.. Jedeme dál to už neříkám nic, je fakt pěkně večerní západ slunce se neodvratně blíží, začínám slavit naši převelice úspěšnou plavbu, na které se mi moc líbilo (doufám, že všem ostatní taky..), lahví červeného s kolou respektive naším oblíbeným drinkem barikolou, když tu se ostrůvek pod plachtami opravdu blíží. Kvér hlásí Danutě: "Drž si skleničku za chvíli narazíme." Zdenek se vrhá ke kormidlu startuje motor chvíli vyčkává a potom hlasí: "Pozor točíme." Jups...škub a lodi trčí špička do vzduchu jako na prvního mája. Jsme nasedlý na dno bylo to velice jemně dá se říci skoro profesionálně provedené, protože jak to bylo v obratu kýl pěkně vykopíroval dno a krásně jemně si nasedl. Zdenek začal lehce panikařit. Tak jak se mu nechtělo ve Vrgadě koupat najednou je nahej v brejlých ,že si prej musí prohlédnout dno.. Za chvíli je z vody venku, že je to jako o.k., že pěkně sedíme ještě zkouší oroštovat motor, jako že s toho vycouve.. To asi neklapne, protože loď má 10 000 kilo a tak jako hodně sedí na dně, né jen trochu. Naštěstí kolem nás krouží, nejen ze zvědavosti, místní rybář a hlásí se, že pomůže. Zdenek ještě panicky sychruje, že za to nebude nic chtít jenom pivo. Podáváme mu spinakrový výtah a ještě jedno lano. Vyklápíme stěžen po směru nasednutí na stranu a všichni teda kromě mě, protože já už jsem takový lehce rozeslavený - zase o to víc mě tato akce baví - bohužel nakonec tato tragická pidipříhodka má negativní vliv na celý večírek neb už není taková zábava jaká by se dala od takového slavného posledního dne očekávat.. Tak teda všichni jsou na stěžni a rybář odjíždí hodně do dáli páka jako hrom jachtu nakláníme, až je zábradlí ve vodě a vyplouváme teda nevyplouváme rybář nás vytahuje na moře. Děkujeme.... trochu machruje jaký má silný motor bere lahev rumu poslední piva a mizí. Zdenek už ani nekormidluje. Vždycky, když se něco stane, tak pak jedeme mi s Kvérem neva. Navrhujeme se vyvázat na bojku na Ugljan - Pašman. Zdenek dostává panickou hrůzu když je pod kýlem 2,5 metru a opouští zátoku.. Kotvíme kousek od Ugljan - Pašman na otevřeném moři. Zdenek začíná radikálně uklízet celou loď. Slavíme - oslava je lehce ponurá a nedostává žadné otáčky přesto, že to byla taková povedená plavba. Zdenek šel spát. Nakonec odpadáváme všichni. Vzhledem k tomu, že kotvíme na blbém místě budí Zdenek Jirku jako kotevní hlídku.. to jsem nepochopil Jirka je zítřejší řidič Zdenek ne... Neva, nemusím všechno chápat. Ráno nevím byl jsem lehce ovíněn a tak jsem se vzbudil až v marině, kde jsme byli podle mě už v sedum asi nemohli kluci dospat.. Jo vidíte to už je zase nový den tady to tak utíká při tom psaní::)))

Počasí: zase pěkně koupeme se na Vrgadě trochu zima

Trasa: Sestrica – Vrgada – Ugljan Pašman

Upluto: 63 Nm plachty vesměs spinakr, kousek motor do zavřené benzinky 

Sobota 10.5. 2008

Není moc co dodat. Loď je samozřejmě perfektně uklizená, voda která nám tam natekla při párty v Dubrovníku perfektně vypumpovaná (pumpovali jsme my s Kvérem, teda já jsem mu diktoval a on pumpoval::)) a tak nám loď v poho přeberou kauci nezabavaví, já se mezitím probudím ve sprše a všechno má super konec. Ještě se stavíme v reštice na ranního vyprošťováka potřeboval bych asi radši dva.. Děkujem si aták ... jo a ještě je scénka s výběrem peněz na spinakr, které se odmítám zúčastnit. A pak už vyjíždíme slibujem si fotografie, videa a takové ty rozlučkové blbosti no.. No nic bylo to príma těšíme se na další plavbu, až Vás zase někde uvidím!!! Hlavně na Jirku se těším s tím je sranda:::))))

Tak ahoj jo a mrkněte se na ten film co je na titulce to je o delfínech točil to Láďa a dělalo to nějaký studio krátkých filmů KvePes to jsou nějací profíci::)) A taky prej tady to studio připravuje celovečerní film o této plavbě, ale to prej až bude čas nebo na to seženou prachy::))

Tak Ahoooj Tomas

Počasí: Větrno, ale je to jedno, protože než se probudím jsme v maríně!

Trasa: Ugljan Pašman - Sukoan 

Upluto: 3 Nm na motor